Souvislost psaní a prožitých zkušeností

z praxe, jíž procházím při psaní scénáře na fantasy onlinovku vím, že B je správně ,o)) nicméně, každý asi bude mít svůj osobní přístup

Tož já píšu skoro vždycky jen to, co zažiju, někdy to, co slyším, že někdo zažil, někdy to, co vidím, že někdo zažil (třeba televizka je občas docela inspirativní). V životě mi lidi vyčítají, že přeháním, v literatuře ne, protože si myslí, že jsem si to celé vymyslela. To, co jsem nezažila (ani neviděla nebo neslyšela vyprávět), ale přesto napsala, je skoro vždycky (nevěrohodná) sračka. Kurnik, teď nevím, jestli sem to neprokecla... :-)

tady nekde bylo od Prokletí o Saroyanovi... ja si rikam, ze kdyz to clovek chce rici ci napsat a umi to, tak dovede krasne napsat trebas i o pocitani fazoli do polivky, to je napr z knihy Tato tobe preskocilo jsem dostal tak velkou chut takovehle veci popsovat, ze na to furt musim myslet...

abych dodal: cokoli, co napíšu je většinou to, co právě vidím kolem sebe, rád se rozhlížím, v tom je můj malý svět krásný m.

jasně Danny , může se cokoliv , ale musí jen něco ? Sákrzyš ale co? :-)*

Mámalibor: umřít? ;o))))))))))

jééé chtěl jsem napsat něco v tom smyslu co proklí... jen maličko jinak :-)) v podstatě: vlastní zážitky a emoce můžeme lépe popsat ve vymyšlených situacích - třeba tak lépe vyniknou, osloví, jsou zřejmější a srozumitelnější... ale pořád píšeme sebe... a myslím, že když budeme psát něco, co neznáme... nemůžeme zaujmout... nemáme do toho co vložit... bude to slabé, bez emocionálního náboje... asi tak :-))

soráč...... :-) Pepe, použiju tvůj vlastni překlep Podle mě se nejléPepe..... :-))))) jinak.....nesouhlasím....... třeba mě lidi nadávaj, že to není povídka, ale reportáž .. a přitom já si to celý vymyslel ...

Mahoney: souhlas. ;o)) Ten emociální náboj, který do toho autor vkládá, je cosi jako rozbuška, nastražený kus termitu, který má zapálit ve čtenáři podobné emoce, jaké háraly autorem. A ještě bych rád podotkl, že to, co známe, nemusí úzce souviset s formou, ani s popisovanými skutečnostmi, aby to bylo působivé. Třeba v Pratchettově Zeměploše není exaktně vzato racionální reality ani za mák. A přesto se báječně čte. Je tomu tak proto, že přestože Pratchettovy knihy popisují naprosto fantastickou realitu, myšlenky, touhy a pocity postav jsou naprosto reálné. A když k tomu připočteme i vtipný, čtivý a dobře propracovaný styl, vznikne dílo, které se zapíše do literatury. ;o))))

Bez, tak tak... zdá se, že občas se na něčem shodnem :-)) papí: viz bez... možná si vymýšlíš - ale tak opravdově a prožitě, až je to reálnější než realita... to je právě ta zvláštní vlastnost fikce: dokáže působit reálněji, i když by se nikdy stát nemohla :-))

Bezejmenny: a co delam??? :-))) chvilema uz mi neni jasny, co jsem si vymyslela a co jsem opravdu zazila....

Monty: problém vidím v tom, že Ty dokážeš poutavě popsat, kterak vrou fazole, zatímco já nudím i popisem útoku zmutovaných tarbíků... :-)))))))

Wopi: Falešná skromnost, hochu... ještě jsem od tebe nečetla nic, co by nebylo poutavě napsaný...:)

Wopi: Hochu hochu... :o) asi bych si nedovolil tu falešnou skromnost, ale jinak souhlasím s Montym. Poutavost vidíme každý někde jinde, ale nikdy ne u sebe.

Wopi: popis útoku zmutovaných tarbíků nepatří mezi témata, která by zaujala široké masy. Ani kdyby ho napsal Hemingway nebo Flaubert. ;o))))) Popis chování a pocitů vroucích fazolí sice také ne, ale aspoň je originální a neotřelý. Leč hlavu vzhůru, boy. Stále píšeš lépe než 95% ostatní populace. Mě by takové vědomí docela stačilo. ;o)))))) Kateřina: tak já si tě asi zajdu přečíst. ;o)))))

stačí si přečíst Williama Saroyana: Tati, tobě přeskočilo, dozvíte se tam velice moudrou myšlenku, že každý, KAŽDÝ píše jen o sobě, o tom, co zažil. Další argument: z hlediska psychologie je to, co je mimo naši zkušenost představa nebo fantazijní představa, které jsou stejně ale podloženy konkrétními zážitky, se kterými totožné "nepoznané" srovnáváme. Stejně ale nejdůležitějíš, jestli je napsané dobré či špatné a ne původ věci. Dík ale za smysluplné auditko m.

Jak to jenom bylo... o těch básníkách... že jedni poezii píšou a druzí ji žijou? Špatní básnící ji píšou a dobří ji žijou? Nebo že kdyby uměli básníci, co to nežijou, popsat to, co zažili ti, co to žijou... kurnik mě to ve dvě ráno už nějak nemyslí...

Sugestivně se dá popsat jak vaření fazolí, tak i útok zmutovaných tarbíků... jenom se to musí umět...:)

Pochybuju, že autoři sci-fi nebo fantasy si prožili všechno, o čem píšou. A píšou snad špatně nebo nesugestivně?

Anonym: žít poeticky, chce jen zvláštní druh emociální citlivosti. Nic víc. Jde o stav duše, jak kdysi řekl Wabi Daněk.
Být básník, znamená navíc ještě být schopen onen stav duše také vyjádřit úzce specifikovaným způsobem. ;o))))))

Kdybych měl napsat všecho, co jsem kdy prožil.... musel bych žít ještě 257 let. :-) Danny, ty s těma prdlejma auditoriama nedáš a nedáš pokoj. :)

Kde vlasně končí realita a začíná fantazie? Jaký je rozdíl mezi fantazírováním v reálných obrysech a snovým prožíváním reality? Kde je vůbec ta hranice?

predstavivosť, empatia, sugescia - silné to zbrane básnika! Lebo nežijeme všetci tak fatálne naplno a nadoraz, "na plné gule" ako napr. Bukowski. A nakoniec píšeme aj vďaka reálnym príbehom ľudí z nášho okolia a cez prizmu nami vnímaných udalostí vo svete. HOWGH!

ja mam oci otevrene a fantazii doufam dost bujnou na to abych napsala i veci, ktere jsem nezazila....

Papouch: papouškovití žijí dlouho. Je znám případ amazoňana, který byl se zárukou stár přes 125 let. ;o)))))

Bacil: to nelze rozlišit. Hranice jsou neostré, prolínají se.

Kateřina: tak to zkus. ;o))))

Jenom opravdový umělec a literát dokáže napsat vymyšlenou zápletku tak, aby byla čtivá...toť můj názor...

Podle mě se nejlépep popisuje to, co autor nezažil ani omylem a čtenář už vůbec ne. mluvím o poezii. Jaká je to krása, když si představujete něco neuskutečnitelného, nezopakovatelného a najednou přijde někdo a skěle vyjádří svou představu o tom... To je pak maso. A u mě osobně: To, co píšu z vlastní zkušenosti, je skoro vždycky hrůza. Nemohu se na to soustředit a nakonec to stejně chápu jenom já. To, že čteme něco, co autor nezažil, dává dílu větší svobodu a následně i kvalitu. Já říkám: Ano!

Mezi deníčkem a literaturou je propastný rozdíl. :-/

Kdybych měla prožít všechno, co jsem kdy napsala.... nežila bych:))

Asi jako Katrin. Fantazii se meze nekladou, okna vesmíru dokořán... :)))

Ach, kdybych tak uměl popsat vše, co jsem prožil, a pak si jen tak mimochodem zajít pro Nobela za literaturu. ;o))))))
Ale vážně: Daemonica má pravdu. Literárně lze vyjádřit cokoli, i věci, které se nikdy nestaly, ba i ty, které se stát nemohou. Příklad za všechny - SF nebo fantasy. V obou těchto naprosto fiktivních oblastech existují špičky i beznadějný póvl, aniž by to mělo jakoukoli souvislost se zkušenostmi. Z čehož vyplývá i odpověď na Dannyho otázku.
Jediná podmínka: nikdy nejsme schopni uvažovat o něčem, co je mimo okruh našich znalostí. Pokud téma nejsme schopni odvodit ani z toho, co víme, tak nic.