Bez pochyby mám rád ryby-láska

Jdu vám takhle jednou z rána -bum a rána,

  sloup morový-ten je zákeřný, přímo mezi oči.

   To sem se vám cítil jako ten svatý, hvězdičky kolem hlavy,

    tma jak u Jiráska,a vtom mi někdo ručku podal.

     Snad jak samet,možná kašmír,no prostě ručku líbeznou.

      To dívčina byla jest, krásných vnadů,a těch očí lekavých.

       Hned sem se ji zeptal na jméno, a jistě poděkoval bych jí,

        ale ta děvečka,to stvoření, bylo záhy zpět, odkud já nevím.

         Tak šlapal sem si dál svůj svět, sám samotinký, a můžu říct,

          že od setkání uplynulo snad 1000 let.

           Co na tom řeknete si,další z mnoha,není co vyprávět,

            ale já věděl, že ona jest má životní dívčina.

             Tak už to v životě bývá, ta-budu tomu říkat láska-

              praští vás mezi oči, a stejně zůstanete svatý...