Akvarijní rybičky

Věnováno všem záchodům s nádržkou nahoře (dřív ho měl každý a teď rychle mizí, proč asi ?)

 Mám přítele, kterého nedávno navštívil jety. Klidně prošel plotem, zatahal ho za vousy a příšerně se mu zasmál přímo do očí.
 "Moc se mi líbíš, máš tu pěkně teploučko a asi tady budu bydlet," vyhrkl ze sebe náhle. Prostě termosexuál. Od té chvíle se přítelův život od základu změnil. Co měl ale dělat; jenom doufal, že se ho ta bílá potvora brzo nabaží a odtáhne.
 Jetymu se ale v domě moc líbilo, často si lebedil hlavně na záchodě, jehož chladná bělost mu připomínala rodný pelech v Kašperských horách. Na odchod pochopitelně vůbec nepomýšlel, ba naopak, pořád mu vykládal, podívej se Pepo, zatlučeme okna a dveře a týden se pomějem. On by přítel nebyl ani tak proti, ale už ho zmáhala únava a ta obluda začínala být moc náročná. Navíc měla přijet rodina, a tak jety musel z baráku. Nechtěl o tom ani slyšet - asi už začínal trochu žárlit.
 Přítel musel rychle jednat : zkoušel to s arzénem, ale jety si pochvaloval jakou má teď jemňoučkou kůži a lesklý chrup. Pak ale dostal přímo ďábelský nápad :
 S potulným fakírem vyměnil sebrané spisy Martina Kukučína a zvláště cennou sbírku pohlednic z Podkrkonoší za mladou kobru. Fakír mu prozradil, že kobra je sice mírná, ale vyloženě nesnáší Haydnovo Concerto D dur. Každý den jí máčel ocas ve vodě a brousil pilníkem zuby (zná přece až moc dobře ten jeho tlustej, špinavej zadek) a když už byla kobra zvyklá na vlhko, vpustil ji do akvária. Zpočátku byla proti, ale nakonec našla ve vodě jisté zalíbení a dokonce mu vychytala všechny gupky.
 Ráno ji přítel hodil do rezervoáru a počkal si, až půjde jety na záchod. Sotva usedl, pustil Pepa starého dobrého Haydna a představoval si, jak to s kobrou asi zamávalo.
 I přes ten děsný kravál bylo slyšet, jak sjíždí trubkou a vztekle mlátí ocasem.

---