Esperanza

Tak pověz

Když mé slzy stékají na tvé řádky

Proč nevidím tvůj úsměv

Proč se už nikdy nemůžeš vrátit zpátky

pověz

Když mě vidíš na kolenou prosit

Proč ti neumím dát sbohem

Naposledy zvednout ruku a jít

pověz

Když sama sedím u západu slunce

A nemám sílu ani vstát

Poslední paprsky se snaží zahřát moje srdce

Tak pověz

Když jsem pod hvězdami zavřená v samotě

Proč padají sem k nám dolů

Obléknou tě do štěstí, v němž si připadáš jako v trnité nahotě

Mlčíš

A já vím, že po západu přijde nový východ

Možná bude krásnější

A já budu oddaně prosit Boha, za tvůj příchod

Vím, že přec marně

Vím, nevrátíš se

Slunce jak plameny zářící

Zapadá

Jak dýka bodá do mého srdce

Prázdné a samotné

Tak tedy už nemá proč tlouci