Andělský sníh

Sníh. Miliardy miliard vloček. Poletují vzduchem, malé jiskřičky v zimním slunci. Každá je jiná a jedinečná, naprosto čistá zrozením. Padnou na zem a svou čistou bělobu přenesou do našeho světa. Na pár okamžiků. Ne nadarmo se říká "čistý jako padlý sníh". Ale po chvíli ztmavne splodinami našeho lidství. Stane se šedým a drsným. Jako by každá vločka byla anděl. Dokud poletují ve vzduchu, jsou bílí a čistí jako sněhová vločka, s níž si hraje vítr. Ale jen co zatouží stát se součástí našeho světa, zšednou a zdrsní. Začnou se trápit, kým jsou. Jako by tušili, že jejich čistota do světa plného hněvu a nenávisti nepatří, že jejich bílé šaty se zašpiní a až se utrápí a roztajou, odejdou nepoznáni nejen okolím, ale i sami sebou. Myslíte si, že andělé neexistují? Pokud neexistují andělé, neexistuje ani sníh. Jenže oni existují, i kdyby od této chvíle měla spadnout jen jediná vločka. Ta vaše.

---