aby věděla...

Pochybnosti a obavy versus naděje a touha. Paráda. *

Pasažier...myslím to zcela vážně a obrazy, které Ti připadají klišoidní jsou pro mě tím co prožívám...bohužel Myslím, že ti co vědí, chápou lépe. Janino, ty víš - proto rozumíš. Je snad výraz "mám tě ráda" klišé jen proto, že ho používáme častěji a nehledáme jiná slova? :-) Měsíc tam být musí... kvůli mě, kvůli tomu, že jsem ho slíbila...ten výraz je vzkaz, pro někoho, kdo tu se mnou teď není...jen mám pocit, že vidí Měsíc z druhé strany než já...i když vím, že to je blbost, když je taky živej...přesto je tu někdo, kdo jej z druhé strany vidí určitě... Nostalgiku...smířím se, ale neprominu. Díky za návštěvy.

Nakonec většinou promineme všechno... pokud chceme prominout. ****

Když je člověku zle, slova mu mohou ulehčit... jsou to slova nehledaná, ta, která jsou nejblíž, která nejdůvěrněji známe. Nechceme si s nimi hrát, vynalézat, vytvářet novátorské experimenty. (Podotýkám, že v tu chvíli.) Vysvětlujeme vlastní život sami sobě. Omlouvám se, pokud přeháním. Prostě to tak cítím a znám. Je ale pochopitelně těžší pak zasáhnout čtenáře. Mě jsi zasáhla, protože ti věřím tu těžkou chvíli nehledaných slov. Nemám ráda slovo klišé a nemám ráda černobílé soudy a "seznamy zakázaných slov" :-)... Měsíc na černém nebi bych sice nemusela, ale třeba "dno naděje", když se nad ním zamyslím, není pro mě vůbec jednoduchým vyjádřením. Docela mě z něj mrazí.

Souzním...*

dotýká se...

*