Three quarters of blbá Káča

Pršelo. To ostatně nebylo nic zvláštního. Celých těch pět mesíců, co jsme byli na Durham University Business School buď mrholilo nebo lilo. Místní si z toho nic nedělali. Taková Helen chodila celý leden a únor naboso, bez punčoch a v krátké sukni. Ne že by byla tak krásná, ale jejich otužilost mi imponovala. Nakonec postavu měla dobrou, jen ten britský obličej?!?

Byl to náš poslední den ve střední Anglii. Helen by diskutovala nad kávou a koláčem donekonečna, ale už byl myšlenkami napůl v Praze.

Přemýšlel jsem, jestli jsem někde nezašantročil zlatý keltský prstýnek z Yorku - pro Kateřinu. Po kávě jsem dojedl v kuchyňském koutku tři poslední sendviče od oběda a vykradl se na závěrečnou procházku městem. Černošská strážkyně přechodu semaforového přechodu na mě mávla jako na starého známého. Já bych na jejím místě nebyl tak veselý - být nezaměstnaný a spokojit se se sto librami týdně, na to musí být nátura!

Po chodníku plném stékající vody jsem došel až k mostu pod katedrálou. Po jeho stranách stály trhovkyně. Nu co, končíme tu, dnes už se můžu rozšoupnout. Zhřeším a koupím si něco. Na stolku byly rozložené košíky s volně sypanými loupanými ořechy.

Ukázal jsem na buráky, "dvě čtvrtě, prosím!"

Tlustá žena jen v košili, ale přesto rozehřátá hrábla rukou do hromádky a nasypala mi do kornoutu. Přitom poznamenala, "vítám vás ve Spojeném království. Příště už budete vědět, že dvě čtvrtě is a half pound."

Zasmál jsem se a vysypal ji všechny zbylé pence. Vnořil jsem se do mokrého davu, dával pozor, abych se nesmekl na mokré hrbolaté dlažbě, otevřel si kornout a sypal si oříšky do chřtánu.

Sotva jsme přistáli doma, zavolal jsem Kačeně. Zarazil mě její neosobní tón. Neviděli jsme se skoro půl roku, sakra, mohla být trochu vstřícnější! Ale co, za chvíli jsme na Evropské a při pohledu na keltský motiv, si možná uvědomí, že jsem její zlato.

"Ahoj, Karle," bylo její první, když jsem vešel na sekretariát. Taky by si s vysokou školou zasloužila něco lepšího, než být Jandovi holkou pro všechno. Už polibek mi měl napovědět, že není všechno v pořádku. Ale díval jsem se do těch jejích hlubokých očí a hustých hnědých vlasů a v takových chvílích mi vždycky mozek vypovídal službu. Bez vyzvání jsem si sedl proti ní.

K tomu, aby mi udělala kafe, se neměla. Za mnou vešel Janda, "á, jak bylo v cizině, Karle? Kdy zapijeme tvůj návrat nějakým originál wizourem?" Nepočkal na odpověď a zmizel ve své ředitelně.

"Jestli sis přišel pro klíče od kanceláře, tak je pozdě," promluvila Kateřina

"Jak pozdě?"

"Skončili jsme. Firma likviduje."

"NIkdo mi nic nenapsal," připadal jsem si jako ve zlém snu. V nějaké jiné zemi, kde si nikdo s nikým nerozumí.

"Výpovědní lhůtu a  odstupné samozřejmě dostaneme, ale jinak už sem nemusíš chodit."

"Co se prosím tě, stalo?" začal jsem uvažovat racionálněji.

"Janda a ještě dva z vedení vykoupili všechny pozemky pro sebe a založili si vlastní firmu. Prý v tom je nějaký americký kapitál."

Koukal jsem na ni jako tele na nová vrata a pak jsem si uvědomil, že je to moje holka, "co bude s tebou?"

Mlčela. Opakoval jsem otázku třikrát, než řekla, "Janda mi sehnal práci v Americe. Nějaký finanční sektor. Odjíždím příští týden."

"Jdu za ostatními," zvedl jsem se bez kávy z té jejich designové židle, "zbytek si řekneme doma," začal jsem kreativně zpracovávat novou situaci.

Podívala se na mě a v tu chvíli mi došlo, že už žádné společné doma nemáme, že s Jandou nebo s někým jiným během té doby spala a že jsem její větě v telefonu, "nebylo to s tebou špatný, Karle," měl přikládat mnohem větší význam.