Jen devět

Last minute! Nabídka skvělá

jen za pár euro k moři let,

Však víčka se mi pozachvěla

kufrů právě do troj-triptychu

jak sbaleno máš rázně, hned...

Proč ne? Říkáš bez ostychu

Ten první strohý, ostrých hran,

ten obsahuje ROZHODNUTÍ,

ať prohlížím jej z různých stran

jen k obdivu mě obsah nutí,

ve druhém je TOLERANCE,

té prý není nikdy dost

a do třetího, moje šance,

jsi zabalila ZVĚDAVOST

Však ten další, byť zcela malý

(že nezůstal vloni na horách!)

nevím, proč vůbec jsme ho brali,

nic není v něm, jen tvůj STRACH

To další se jeví příjemnějším,

co v něm mi není záhadou

až otevřem ho již se těším,

nacpán je DOBROU NÁLADOU

Pak tenhle, tuším šestý v řadě

co barvou září jarní louky

jak bránit chtěl by citů zradě

tvar krabice na klobouky,

tam ukryta je tvoje NĚHA,

něha ženy co bosa běhá

mezi květy na zahradě

V kufru sedmém, tu drhne báseň...

pod zámkem držena je VÁŠEŇ,

jak s rozpaky jsi ji tam kladla

při pohledu do zrcadla!

Ještě dva kufry tu máme,

jsou však lehčí než vích slámy,

že by dosud byly prázdné

to nějak divné připadá mi

Tak je nabal, čas se krátí,

tu málem až slovo vázne...

V nich vzpomínky se s námi vrátí,

říkáš s úsměvem, však vážně