Soumrak

     až špička borovice

     krajní stavení dolehne

     a vstoupí do sednice

     Utichne celé okolí

     a les číhá jak zvíře

     Slunce uléhá do polí

     krade se do vikýře

     A čas se sešeří

     však v lese pomalu

     se stínem sbírá stín

     a tiše haraší

     a les se nadýmá

     až z něho jako dým

     jdou panny hříšnice

     a v tógách bělostných

     a každá v ruce lampu!

     Pět panen bláznivých.

     Jak koráb po nebi

     bez hlesu pluje Fénix

     zdvíhá se z popela

     a ticho je jak hmota

     V lese to klepe dál

     a stín jde za stínem

     jdou boží andělé

     každý jak svíce bílý

     Ticho je k prasknutí

     až v konci průvodu

     kde les přechází v tmu

     jde svatá Kateřina

     Krásná až k uzoufání!

     V tu chvíli v chalupách

     je mrtvo k zalknutí

     les hlučí ostošest

     a tiše burácí

     Jakoby v hloubi měst

     chytaly chrámy

     jeden po druhém

     Rohatí na trůnech

     v tu chvíli - nechvíli

     vřískají rozkoší

     a točí palci mlýnek

     A potom v chalupách

     ještě se zešeří

     a z koutů kouká Strach

     tma leze do dveří

     A les se otřásá

     a z něj jak svícínek

     jde On - ten z Nazaretu

     a v říze bělostné

     Jak slunce o polednách

     Tu v skalních kapličkách

     tichých jak tajemství

     usychá potměchuť

     a vadne rezekvítek

     a na tvář měsíční

     kreslí se umrlčí

     podoba jaspisem

     Kladou se větvičky

     na oltář rodičky

     A na nebi portrét Boha!

     Pak už jen v sednicích

     paprsek kreslící

     po stěnách zezlátne

     zeslábne na nitečku

     Je ticho posvátné

     a plné čekání

     jak by sám svět

     se stmíval.