(jsi) Anděl co neletí...

Tak už mě tak trochu přestalo bavit

Poslouchat pořád ty vnitřní hlasy

Pojmul jsem další hřích k těm padesáti pěti

Usnul jsem opilej na zastávce a stále neměl dosti

Našel jsem další ženu, kterou jsem mohl udělat šťastnou

to byla ta prohra

Pořád

Dokola

Stále

slyšet

Má

Nemá

Možná

Třeba

Mám rád

Nemám

Ležím na zemi a

poslouchám styky

Ty prohraný samozřejmě a

Prodaný řeči, dokola, znova

Bolíš mě Kurva,

Není jich

mnoha

Které

Mám

Mám

Určitě

Dozajista

Rád?

Sakra, už je to tu zas, kdy vidím ve tvaru

I v mysli i když zavřu oči masochisty

Čas v jiným století, (jsi) anděl co neletí

Tak trochu prokletí? A nebo magnety?

Opačných protipólů a třeba soutok řek a nebo hvězdy

Co já vím, vždycky jsem se snažil tě udělat Šťastnou!!!

Za ruku mě chytni na prvním rande

A peníze prosím nech si je

Šilený romány píšu ti promiň mi

Ale musím šáhnout pro slunce

a věnovat ho chudým

Když ho potřebuju