Anděl z nebe padlý

"Love that fell off the Heaven.

"To speak the truth has always been my motto,
"I could not do any better but to live a life,
"Though, I dreamt of women living afar in my future,
"I could not but feel alone and slowly die."

Poupě rozkvětlo, na pěšině, otevřelo okvětní lístky a když paprsky slunce pozlatily lem nachové té krásy, když jiskřička malého slunce rozehrála duhový tanec v kapce tekutého křišťálu, utichli ptáci štěbetaví na nekonečně krátkou chvíli, a Bůh pohleděl na ten div a posteskl si.

Áčko zachrochtalo, když poč přijal heslo a véšíld si úchylácky prohmatal drajvy—začal nový pracovní den. Ofis byl klidný, opuštěný, ostatní ještě nezasedli ke svým strojům a tak měl chvilku na kafe, pročíst si soukromý mejly, odpovědět Davidovi a zčeknout Ísity. Podíval se z okna, naposledy ten den. Přemýšlel, jak se mu strašlivě nechce nadraftovat prezentaci a protáhnout jí kolotočem mítingů, blbá "oponentura" jak tomu jedno starý komančský béčko v ofisu říkalo. Ten draft psal celý víkend, ale bylo to bez šťávy, bez inspirace, žádná sranda. Věděl, že ho s tím Džíem vyhodí den před prezentací nůbizu. Pak přepisování pojede až do půlnoci, v den prezentace od rána a na noutbuku i cestou taxikem do kanclu prospekta. Zamyšleně zalil divnou palmu na parapetu dobrou vodou s bublinkama. Díval se dolů na ulici. Pozoroval hloučky Arabů, jak prodávají koks nebo možná čenžujou peníze. Nikdy se jich vlastně nezeptal.

Zmáčkni černej knoflík a tuniskej popík ti zabuší do uší. Jedem 250 úderů za minutu!

"Během fáze provádění jednotlivých úkolů strategie," začal psát, "má celý tým, pověřený provedením zakázky, na mysli pouze jeden cíl. Ten cíl je ten VÁŠ cíl. Vjemy cílových skupin budeme upravovat takovým způsobem, že odborný názor členů cílové skupiny, zformovaný na základě pravdivých informací, zapříčiní změnu jejich vnímání kritických oblastí. Změna vnímání se tak přirozeně projeví ve změně jejich chování a klient dosáhne kýženého obchodního výsledku."

Napravo, na parapetu okna, vedle divné palmy leželo šest dřevěných kostek a stojánek s opičkou, kterou dostal k narozeninám od recepční. Nechtělo se mu psát, nechtělo se mu přesvědčovat klienta, že cílené řízení vjemů je cesta jak ukrojit větší koláč z trhu, jak nakrmit ústředí v Bruselu a jak si zajistit předkupní právo na zaměstnanecké akcie, aby si mohl za tři roky, po divoké serii splitů a tichoučkém odprodeji před vypršením lhůty povinného zákonného držení, koupit barák na předměstí. Co berňák nevidí, nebolí. Divná palma to však viděla, kostky byly vrženy a opička to nekomentovala, jenom pohupovala ocáskem v umělém vánku klimošky.

"Máš mejl!" kvíknul spíkr.

Odlepil oči od prezentace, rozvířil prsty po klávesnici a systém vyklopil zprávu, "Baby, how are you?" Byla to jeho ex. Příští den to bude rok, co se rozešli, po mejlu. Dva roky, tři měsíce, dvacettři dní a jedenáct hodin byli spolu a pak mu poslala mejl, že se vyspala s jiným a že už ho nechce vidět. Večer to nevydržel a skočil do letadla. Potkal ji na letišti Ruzyně, za pasovou kontrolou. Vydržel nebrečet až do té doby než dojeli do pražskýho bytu, a pak dostal hysterický záchvat. Po týdnu ho matka vykopala zpátky do školy a bylo po všem. Na zpátečním letu seděl v kabině s Györgyi Habsburgem. Vzpomínky bolí, bolí i vzpomínka na vnuka posledního císaře, jak drží za ruku svoji novou paní, jak je letuška usazuje na sedadla ekonomy, nevzdělaná a hloupá, civí na palubní místenku a přemýšlí, "Kde jsem jenom to jméno slyšela?"

Nejraději by napsal "Je jaro, chci babu," ale rozmyslel si to. "I'm okay, btw I wanna see you asap, :o)" odepsal zpátky. Zpráva odmigala postofisem po linkách BT do Londýna, tam Netovou branou na světovou síť, přesměrovala se kabelem do NYC rozložená na pakety, další brána do vnitropodnikového systémů, slepená satelitem do Irska, pak znovu BT, Deutsche Telecom, Mnichov a Praha. Pět vteřin na to, aby se dostala do kanclu patnáct kilometrů na jihozápad. Ve skutečnosti to však trvalo vteřin šest set—zpráva se pozdržela už v Londýně, v systému probíhaly automatické kontrolní programy s vyšší prioritou a zdržely lidskou poštu téměř o deset minut.



Bitevní posty byly obsazeny dvanáct hodin denně, recepční se střídaly v první obranné linii agentury podle pevně stanoveného harmonogramu, který počítal i s jejich měsíčními periodami. Za valem zdvořile formálního, "Co pro Vás mohu udělat?" byla připravena asistentská past, "Rád Váš vzkaz vyřídím co možná nejdříve." Již čtrnáct dní trvala nepřetržitá palba telefonátů v méně než tříminutových intervalech. Za ty dvě neděle byly vytvořeny dlouhé kontaktní seznamy pěšáků, asistentů, širokého velení a nejužšího velení, který sám o sobě čítal 35 jedinců jištěných batalionem překladatelů a tlumočníků, výzvědné služby a právníků. Za ty dvě neděle mu počítadlo Eurotelu ukázalo 22 hodin čistého času hovorů, to bylo spolu s 50 hodin strávených na pevné lince maximální udržitelné tempo. Za tým konzultant-asistent-sekretářka naúčtovali na hodinových sazbách na 120 tisíc dolarů, a spolu s administrativní přirážkou a přirážkou za kreativní koncepty na subkontraktovaná díla celková suma dosáhla 135 000. Domů jezdil pozdě v noci a vstával po čtyřech hodinách bezesného spánku, aby za dvaadvacet minut bušil do kláves munici na další den. Ex se neozvala, majly nečetl, přátelé se přes recepční linii neprobojovali. Ve 24 letech se mu ve vlasech objevil první bílý vlas. Během dvou měsíců běhu s časem o závod jeho sestra porodila syna a rozvedla se, otec zhubnul ze 148 na 130 kilo, matka si našla nového milence a odpojili mu telefon pro neplacení účtů.

Tuniskej popík buší do spánků, krev tryská, brzdy úpějí!

Ex je v Perú. Richard v Mnichově. Jirka ve Vídni. Joan v Londýně. Petra je se svým o třicet let starším americkým manželem na dovolené na jednom z ostrůvků řeckého archipelága. Vzpomíná na Manželky z Venuše a Manžele z Marsu. Je sám uprostřed ostrova, ostrova, který by si k životu nikdy nevybral kdyby bylo po jeho. Nemůže spát natož dívat se do tmy šedivé podzimní Prahy. Je sám a umírá; celý život umírá a někdy si toho i všimne. Pak je mu smutno, cítí jak je sám, a ten pocit se změní, už není tak bezprostřední, spíše čpí tam někde v hloubce kůry mozkové. Jak asi vypadá kůrovec mozkový? Stačí zapnout televizi. NOVA jede!