pocit jednoho Muže

Stuhu ve vlasech vždycky měla,

A na tváři bílé jako sníh, úsměv co roztál by ledy.

A pak najednou řekla sbohem, a uletěla.

A mě zůstal jen pocit a vzpomínka na ten něžný obličej bledý.

I její oči jako pomněnky modré a nevinné,

Zůstávají navždy v mém srdci.

A já už nechci skládat hlavu u jiné!

Řekněte pánové, už nejsme žádní malí kluci.

Nechci spát obklopen ženami a cítit se tak cizí,

Chtěl bych u jedné bdít a dívat se, jak klidně spí.

Teď už vím, že je tohle jediné, co jsem kdy měl, v srdci lásku k tobě tak ryzí.

Mizí mi už i tvoje pohyby, hedvábné šaty se sladkou vůní.

Kdybych ti aspoň ještě jednou mohl říci:

Miluji tě.

A pak bych klidně odešel, zavřel dveře, zhasnul svíci.

Jen tě naposledy políbit.

Miluji tě.