Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAž...
22. 09. 2009
7
10
2401
Autor
Tony.cs
Až chybující přiznají svou chybu
A ztratí hlavu
v bouři zmeškaného času
Pak prasknou kosti zoufalství
to při posledním shybu
Snad najdou ve tmě
trochu lepší trasu
Až vynoří se pokrytec
ze životního bahna
A vymaní svou duši
z haldy špinavého prachu
Už nebude dál spílat ostatním
A povaha má nebude už vadná
Stejně zbude v srdci mém
kvas zbytečného strachu
10 názorů
Na mě je to příliš násilné. Hned v úvodu mě zarazilo opakování chybující-chybu a zoufalství oddávající se posilování ve formě shybů mě téměř dorazilo. Pravda je, že prachu-strachu pak již působilo téměř jako balzám, ač by mě ve většině jiných případů vůbec nenadchlo.
Dobře na mě nepůsobila ani sprška slovních spojení, která ve mě takto pohromadě vzbuzují dojem křečovité velkoleposti - bouře zmeškaného času, kosti zoufalství, životní bahno, halda (špinavého?! já tedy čistý snad ani neznám) prachu, kvas strachu. To vše ještě umocněné nepříliš přirozeným slovosledem (až vynoří se, a povaha má nebude už, ...)
Chápu myšlenku, kterou se autor pokusil vyjádřit, ale forma ani zpracování mě neoslovují.