Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSingularita
28. 09. 2009
15
14
3294
Autor
pozorovatel
„Tati, co říkáš na Černé díry?“
„Díry?“ řekl a podíval se na mě. Odhadoval věk. „Moc toho o černých dírách nevim.“
„Jsou to hvězdy, jejichž gravitační pole je tak silné, že úniková rychlost z blízkého okolí přesahuje rychlost světla. Vše je uvnitř a nelze je ani zrentgenovat. Je to velká záhada.“
„Nejsi na fyziku ještě moc malej? Měl by ses zajímat o holky a ne o díry.“
„Je mi třináct, tati!“
Otec na mě znovu pohlédl a podivil se. Hádal míň. Otce ve třinácti nachytali rodiče v posteli s dvojčaty, zatímco já přemýšlím nad relativistickou singularitou.
„A co ta Terka?“
„Jaká Terka?“
„Tu, jaks balil...“
„Myslíš Anastázii.“
„Třeba. To je fuk.“
„Jak fuk?!“
Táta se zamyslel. Věděl, že jsem přehnaně uctivý a připisoval to zděděné přecitlivělosti po matce.
„Anastázie se ti už nelíbí?“
„Chodím s ní do třídy,“ řekl jsem dost nemotorně a doufal, že to táta nepochopí.
Ale pochopil jen zpola. Vydedukoval totiž, že mě odmítla. Realita však byla horší.
Táta proto mlčel a objednal mi fantu. Seděl rozvalený v křesle, nohy široce od sebe, jedna ruka za hlavou a v druhé přidržoval cigaretu. Vypadal jako by mu ta kavárna patřila. Pak přišla servírka s fantou a usmála se na tátu. Napil jsem se.
Po chvíli přišel tlustý pán v obleku a pořád se smál. Položil kufřík na stůl a táta ho napodobil. Vyměňovali si papíry a tvářili se důležitě. Tlustý pán se už tolik nesmál a vzal si od táty cigaretu. Nelíbil se mi. Potil se na čele.
Ukázal tátovi číslo na papíře a řekl, že takhle by to teda nešlo. Ještě chvíli mluvil o riziku a pak si objednal expresso. Táta ho nechal vysypat cukr a pak se k němu naklonil. „Dobře mě poslouchej, tlusťochu,“ a chytl tlustého pána za límeček. Ten koulel očima a hádal bych, že se vzepře, ale jen zrudl. Táta mu cosi šeptal do ucha. Když skončil, tlustý pán se postavil a chtěl zařvat, ale zastyděl se. Byl zmatený a tak jen podrážděně řekl: „A stejně ti na to seru.“
Myslím, že ho táta prohlédl, protože tlustého pána otočil a nakopnul do zadku jako malého obézního kluka. Rozplácl se po zemi a hosti se posměšně zachichotali.
„Udělal jsi velkou chybu – VELKOU! To ti vrátim...“ řekl tlustý chlapec a utekl, když si táta znovu stoupl.
Servírka došla k našemu stolu a zeptala se: „Máte ještě nějaké přání?“
„Zaplatím“ a podal jí peníze s vizitkou.
Když jsme odcházeli, napadlo mě, jestli je možné vzít tátu za ruku.
14 názorů
Po přečtení mě ovanul duch Pulp Fiction. Drsňáská stylizace táty mi nepřinesla žádný čtenářský zážitek - bylo to takové očekávané, už když přišel tlustý chlápek s kufříkem jsem veděl, že padne rána. Celé je to založené na stereotypech, připadne mi (tlustý chlápek je slaboch, drsný chlap řeší v prvé řadě ženské).
Poslední větu oceňuju, to mě zaujalo.
a mně to nevím proč připomnělo Road to perdition (nebo tak nějak) a dobré to je *
hmm ... expresso a změna tlustého pána na tlustého chlapce nebo vstup další tlusté postavy mě experimentálně zmátly
jinak ... proč ne? nečetlo se to vůbec špatně *