Trochu opožděná láska

Starý strom své větve sklání,

plné jsou tvé tváře vrásek.

Nebyla jsi nikdy mojí paní,

ta vrba už má snad stý zásek.

Byla jsi krásná před lety,

to mladý proutek v zemi stál.

Stejně jak vrba, jako ty

i já jsem nyní také stár.

Osudy naše spojené v jeden,

nikdo už neví jak to bylo.

Tak jako únor, jako leden,

i v našich vlasech je teď bílo.

Životem prošli jsme každý sám,

přece však stále pospolu.

Afrodita lásku nedopřála nám,

klacky nám kladla pod nohu.

Já miloval tebe bez hranic,

ty pro mě by jsi žila.

Jen jedna noc a víc už nic,

jak víla jsi se rozplynula.

Jsi stále krásná po letech,

mé srdce hned se rozbuší.

My dva a láska máme pech,

až teď tě svírám v náručí.