Jednou ti budu říkat

Jednou ti budu říkat

Sedím v cukrárně a požírám indiána. Už šestýho. Naposledy jsem byl v cukrárně ve třeťáku na střední. Pili jsme malý rumy a přikusovali pralinky. Byla to fakt sranda. Ve čtyři odpoledne jsme pak blili do kašny na náměstí. Bylo mi asi tak sedmnáct. Dáte si ještě indiána, už budeme muset zavírat, ptá se slečna se šibalským úsměvem na tváři. A vy byste si slečno dala se mnou? No, přijde na to… Pak na hodinách odbíjelo půl, zůstali jsme sedět u stolku pro dva v rohu místnosti a na dveřích byla zvenku cedule zavřeno. Někdy se zvláštně zkříží cesty, říkám si, je to fakt zvláštní. Tak zítra? No, přijde na to… zase ten úsměv. Ještě nevím, jak ti budu říkat, ale brzo něco vymyslím. Už byla tma a z dálky bylo slyšet poslední noční tramvaj. Naposledy jsem byl v cukrárně ve třeťáku na střední, od té doby se dost věcí změnilo. Jdu domů a očekávám jeseň. Prázdnou ulicí se rozléhá klapot podpatků.