Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTma
02. 11. 2009
1
13
1063
Autor
John Dragonfly
Kráčí tmou, kráčí tmou
kráčí tmou slepou tmou
hlasy zvou a lkají svou
když kráčí tmou a ke hře zvou
proč je tak tichá a proč je tak vlídná
i když je tak krutá i nesplní svůj slib
neskrývá žádný cit
není ničím
a je svou hrou
je jen zlá a svítí tmou
kráčí tmou a nezná svět
a slyší zvuk a zvoní zpět
i ruce táhne k sobě zpět
pak neslyší nic
jen tichý svět
jen kolo drtí motýla
a motýl drtí sebe sám
když křídla svoje táhne zpět
a vazy trhá sobě sám
a ve tmě je sám a nezná svět.
Pak ostrý měsíc má v sobě žal
že zazářil by sobě sám
jen bledou zlatou barvu zná
a mám ji v očích snad jen já sám
když křídla jí zas zpřetrhám
a temnou ránu rozdrásám
vždyť krev ta teče každý den
a promění se v krásný sen
kde lepší než ta červená
je kolotoč ran a černá tma
kde každá krásná veš se zdá
kde i němý idiot na verš se dá
kde i červ i potkan krásu má
tak proč si ve tmě připadám
tak slizký škaredý a nemorální já sám
jediný a přece se všemi kdo to se mnou scítí a necítí nic,
když zloba, ten nejsilnější cit
city ostatní pohltil
a pohltil i sebe sám
když
kráčí tmou, kráčí tmou
kráčí tmou slepou tmou
hlasy zvou a lkají svou
když kráčí tmou a ke hře zvou
kráčí tmou slepou tmou
hlasy zvou a lkají svou
když kráčí tmou a ke hře zvou
proč je tak tichá a proč je tak vlídná
i když je tak krutá i nesplní svůj slib
neskrývá žádný cit
není ničím
a je svou hrou
je jen zlá a svítí tmou
kráčí tmou a nezná svět
a slyší zvuk a zvoní zpět
i ruce táhne k sobě zpět
pak neslyší nic
jen tichý svět
jen kolo drtí motýla
a motýl drtí sebe sám
když křídla svoje táhne zpět
a vazy trhá sobě sám
a ve tmě je sám a nezná svět.
Pak ostrý měsíc má v sobě žal
že zazářil by sobě sám
jen bledou zlatou barvu zná
a mám ji v očích snad jen já sám
když křídla jí zas zpřetrhám
a temnou ránu rozdrásám
vždyť krev ta teče každý den
a promění se v krásný sen
kde lepší než ta červená
je kolotoč ran a černá tma
kde každá krásná veš se zdá
kde i němý idiot na verš se dá
kde i červ i potkan krásu má
tak proč si ve tmě připadám
tak slizký škaredý a nemorální já sám
jediný a přece se všemi kdo to se mnou scítí a necítí nic,
když zloba, ten nejsilnější cit
city ostatní pohltil
a pohltil i sebe sám
když
kráčí tmou, kráčí tmou
kráčí tmou slepou tmou
hlasy zvou a lkají svou
když kráčí tmou a ke hře zvou
13 názorů
Jitulka Květinka
16. 11. 2009John Dragonfly
08. 11. 2009Pišta_Hufnágl
06. 11. 2009Pomerančová
06. 11. 2009John Dragonfly
05. 11. 2009John Dragonfly
05. 11. 2009
a já sám, vždycky sám
své koníčky osedlám
:)
Tolik vizuálně vázaných veršů, vvv, se hneda tak nevidí. Anebo vlastně vidí. Pokud tedy běžný čtenář vázaných veršů v aréně, prezentovaných na písmáku v poslední době, není slepý. Nakažlivé zřejmě. A Nakonec malý úrývek z díla.
/P
Miroslawek
05. 11. 2009Květoň Zahájský
04. 11. 2009
Autor patrně popisuje dobu protektorátu za 2. světové války, kdy muselo být zatemněno naprosto dokonale, čili všude panovala absolutní temnota, ve které se i vši, červi a potkani zdáli být krasavci. Nebo možná inspirace knihou Aloise Jiráska "Temno". Asi si půjdu strhnout vazy, ale ještě před tím sem přidám
(P)