rozloučení..................................................

rozloučení

vím

čekala jsem to dny

týdny

a když stalo se

tak ač silnou jsem se dělala

nejen uvnitř

jsem plakala

a plakala

tak nechte mě

aspoň chvíli být

nevíte

co je to láska, cit

cit ke zvířeti s plným srdcem

možná vřelejší je

než

ta lidská

lehce kolikrát pomíjivá

…

objevila jsem tě náhodou

když do očí jsme si pohlédly

nemohla jsem tě opustit

ty žlutozelené, hluboké

ta černohnědá hustá srst

s leskem po projetí prsty

o huňatém ocásku nemluvě

prožily jsme spolu

nejednu chvilku laskavou

naprosto všední

lákavou

nezbednou

i vzácnou

mazlivou, když já jsem trpěla

a i ty jsi to vycítila

byly jsme si oporou navzájem

když zlobila jsi

užila sis své

ale nikdy nebylo to zlé

naučila ses i to, cos nechtěla

a já tě krutě prokouknutou měla

sdílely jsme dobré i zlé

a myslely jsme

že to tak dlouho zůstane

…

rakovina je nemoc zákeřná

neptá se, nezná, jen roste a roste

a slitování, nezná

…

věděla jsi

že už musíš jít

ten pohled nezapomenu

jak do koruny stromů

na listí

co se chystá na podzim

jen doufaje

že třeba

letos

přijde později

…

snažila se o stošest

dělala co mohla

kéž jí svítí

jedna jasná

a s paprskem šmejdí

jak já vzpomínám

se slaným kutálením doztracena

…

vzácnou návštěvou

na pár let

jsi mi byla

zranila jsi mě jen jednou

a napořád

když jsi mě navždy

opustila…