Buchlov

Opravdu nevím, kdy jsi krásnější, mocný a neporažený hrade Buchlove.
Za dne, kdy ozářen poledním sluncem bíle svítíš daleko do kraje,
nebo v podvečer, kdy zrůžovělý posledními červánky se pomalu propadáš do tmy
jako zjevení z dávných věků .
Chci tě oslavit svými verši, ale ty jimi pohrdáš a pohrdáš lidmi vůbec
protože náš čas je přísně vymezen.
V průběhu staletí dávno jsi zapoměl, že i ty jsi dílem lidských rukou a věříš že jsi věčný.
Kéž bys měl pravdu.

---