lehká

beží chlapec po poli,
čeká, kdo ho pohoní.
nikdo se ho nedotýká,
on se dnes snad nevystříká:(

hledí vlevo, hledí vpravo,
vždyť má na to sakra právo!
náhle spatří karolínu,
přec užije ňákou psinu!

jen ho na ni vytáhne,
ona nohy roztáhne.
na záda se položí,
nechť ho do ní ponoří.

chlapec se však zarazí...
na copak to narazí?
je to auto? je to pták?
je to obří poštěvák!

civí na něj. dá mu facku...
to dá sílu jeho klacku.
na nic víc již nečeká,
zahálet jej nenechá.

chlapec sténá, kája kvičí,
jak jí macek létá v píči.
je to prima, tenhle tvor.
žádný odpor. žádný vzdor.

pole kvete podzemnicí
a v ní párek souložící.
po hodině ukájení
usnou oba spokojeni.

---