Krasčitelný nepopis

U „F“ objevil se křížek,
doznělo to zvláštní fis
obalené do beztíže
v řádcích knížek. Chybí list…

  Zvláštní, jak jsou lidé blíže,
když už po nich není stop,
sám bůh říká, boha vyžeň…
Tak lze hledat dno i strop…

 V černé klávese je trýzeň,
v tíze života pak snad
lehce rozpřede se příze,
zmizí tíseň, hřeje chlad…

 Frak a pod ním nic než kůže,
iracionální smích,
láska, jíž je každý dlužen,
i když říká, dával bych
přece všechno, nechci přítěž…
Sám chtěl volit trasy cest,
kudy dospělý i dítě
lehce projdou branou z měst,
elegantně trhal sítě,
nenechával suchou nit,
ámen začátkem je: „chci tě
řádně poznat – a pak ctít“…