Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePEPIK
15. 01. 2010
12
13
1487
Autor
baaba
Barevná hudba ...pijou se panáky různých barev příjemná zábava ...jen ty konce
PEPIK
Kuchař Albert do sebe kopl zelenou a prohlásil.
„Winterfresh, svěží jseš!“
Utřel si do rukávu na vteřinku úsměv a otočil se ke mně.
„Víš co? Já to raděj vemu popořadě. Líp se mi mluví.“
Pak houkl směrem k výčepu, ať nám sem hodí pivo plus další,
tentokrát vodkovou, rundu a začal.
„Šéf mi nařídil, abych dneska ráno vyzvedl objednaný sele.
To se mělo upéct na večerní raut. Nějakou oslavu narozenin, nebo něco takovýho.
No jo!…
Jenže jsme se sekli včera s klukama v nonstopu.
No a milej Albert zaspal ...což není nic divnýho.
Celej zkroušenej jsem šéfovi brnkl, že mám časovou díru a
estli by tam nemohl dojet on.
Seřval mě, že už má zájezd. A ať kurva táhnu pro to prase,
jinak že už nemusím chodit vůbec.
Tak jsem se teda pro milýho čuníka vydal.
Sice jsem měl dvě a půl hodiny skluz a krhavý oko ale říkal si,
že se to nakonec nějak vstřebá.
Bylo to až v Pasečkách, takže na těch dvaceti kilometrech jsem se snažil něco nahnat.
No récht! ...tak piču. Nenahnal jsem ani prd.
Farma stála kilák za vesnicí a podle tabule byla pštrosí.
No, třeba jsem se nesplet, říkám si. Nebo možná jo, ale budou aspoň vědět,
kde v okolí prodávaj selata, když dělaj taky do zvířat…
Našel jsem správce.
Na mně koukal jak na marťana, nicméně…
Potvrdil, že to je ta správná farma. Že prasata mají v budově za chovem pštrosů.
Sdělil mi jenom, že jedu pozdě a už se dekoval někam za svojí prací.
Já se omluvil a hrnul se, kde že je pašík.
Jen se tak nesoustředěně díval… Pak se usmál a usadil mě do svýho auta.
Po cestě mi vysvětlil, že pštrosi jeho auto znají.
Jiný by je rozrušilo. Prej poznají zvuk i barvu.
To sou chytrý ptáci, co?“
Zatímco se Albert rozpovídal, jelo se šestý kolo barevný hudby.
Borovička!… Jehličí…! Albertovo nápad, Albertovo chutě.
Není ten vůl těhotnej?
Albert ji tam poslal a bez zalknutí pokračoval.
„Prasata měli v takovým výběhu před nízkým barákem.
Na prasečák to vypadalo moc čistě, ale asi to prasečák byl.
Poptal jsem se, kde jako mám to sele.
Správce jen řekl blbec jeden… „Vyber si“ a podal mi z kufru nůž a sekeru.
Jsem mu řekl že se posral, že nejsem řezník, načež jsem se dozvěděl, že on taky ne.
Řezník že tam byl ráno, podle domluvy. Čekal, ale už musel pryč,
tak že to zbylo holt na mě.
Jediný co pro mě může udělat...
Může nahnat selata na takovou rampu, co tam mají, kde budu čekat já a tam je se mnou zavřít. Až si vyberu oběť a krocnu jí, zbytek vypustí zpátky do výběhu.
Víš… koukal jsem na něj, jestli to jako myslí vážně.
Ty vole jo... myslel…!
Tak jsem se k tomu postavil jako chlap. Řekl jsem si…
Kurva seš kuchař ne? ...kdo je víc?!
Vylezl jsem na rampu, správce tam nahnal selata a zavřel.
Jeden strakáč vypadal o kousek vypaseněc než jeho kámoši a tím pádem
s přehledem vyhrál vstupenku na narozeniny.
Takticky jsem ho vmanévroval do rohu rampy, sekeru za zádama.
Říkal jsem mu Pepiku, neboj, budeš dobrej.
Stejně by dřív nebo pozdejc přišel tvůj čas.
Dneska se svezeš se strejdou Albertem v jeho černým Bavoráku.
Je to tam pohodlný…
Jasně, se mu moc na projížďku moc nechtělo. Snažil se mi zdrhnout.
Jenže já byl rychlej. …fakt rychlej...!
Vzal jsem ho tupou stranou do temena. …byla to dost rána! Pepik na mně koukal vyčítavě, že jako na něj určo šiju ňákou boudu.
Zbytek selat bleskově pochopil, že je něco špatně a natlačil se v houfu
do opačnýho rohu rampy.
Pepik kupodivu zůstal.
Zatím se na něm rána sekyrou nijak neprojevila.
Řekl jsem si, že musím přitlačit a praštil jsem ho do toho stejnýho místa
s pořádným rozmachem.
Pepik koukal, pochrochtával, ale pořád stál.
Houf prasat v panice řičel a odhodlaně provalil bránu od rampy.
Za tou postávající správce, skončil potlučenej a v pololeže
uprostřed všech těch vepřohoven.
Řval že se může vysrat na to, pomáhat nějakýmu kreténovi
a odplazil se někam za roh, lízat rány.
Pepik měl všechno co se dělo za ním na salámu
a snažil se mě vytočit pohledem.
Praštil jsem ho vší silou ještě několikrát…
Vypadal tak, že jsem ho maximálně zblbnul ...nic víc.
Jsem si říkal, CO do prdele práce… dělám špatně!?
Proč, do hajzlu, ten pašík ještě neleh?! Dyk, už mně bolí ruka!
Rozhodl jsem se pro smrtící, obouručnej úder.
Když dopadala sekera, tak se Pepik pohnul.
Nastavil čelo ráně osudu.
Nejspíš si řekl… To je ale debil …musím spáchat sebevraždu, páč
jinak mě z něj ještě nakonec rozbolí hlava. Pch…
Místo do temene, jsem ho nechtěně trefil mezi oči.
Padl jako hrdina.
Pak jsem ho rychle píchl nožem, aby si to nakonec zákeřně nerozmyslel.
Naložil do připravený plechový lodny a vítězně odnesl k autu.
Správce seděl za volantem jak troska a neobtěžoval se s čímkoli pomoct.
Odvezl mě k mýmu Bagu a bez pozdravu od nás odpálil.
Naložil jsem lodnu do kufru a postál u Pepika čestnou stráž.
Alespoň TO si zasloužil.
Jsem si říkal... Večer ho protočej nad ohněm a sežerou, aniž by věděli,
že maj v hubách hrdinu.
Teď už má Pepik,“ Albert skoukl hodinky, „po narozkách…
Tak na tebe Pepi. …A sorry!“
S tím, do sebe nalil zbytek piva.
„Popojedem?“
13 názorů
Jarmila Moosová Kuřitková
13. 02. 2010
hodně mě rozesmála hláška: A ať, kurva, táhnu pro to prase.
Jinak mělo to spád a dobře se čtou tyhle krátký povídky
HadrovaPanenka
18. 01. 2010
velmi povedené ! chtěl jsem něco vypíchnout,ale ne,celé je to zábavné.t***
dobře se to četlo, jenom ten závěr mohl být vyšperkovanej, nicméně tip na pepika