K.O.U.L.E.Vtipálek.VŠDK

Cha cha, tak jsem se smál, že prý VŠDK /vysoká škola domácího kutění/,

raděj jsem dal další pivčo, on zbalil ty svý básně a odešel.

Výčepní měla kozy až do pěny a pořád se usmívala, tak jsem do sebe

to zlato naglgal, páté, šesté … pak mě vyhodili. Klikatil jsem k domovu

a přemýšlel, jak zítra opravím tu rozvrzanou postel, která před léty

seschla, když jsem byl kolonádovat v nějakých lázních, snad Františka,

nebožeby Karla, už nevím.

Konečně se mi podařilo trefit do zámku a zabouchnout dveře, stará spala.

Zvrávoral jsem ze sebe zakouřené svršky a hups do postele. Nevrzla.

Postel ani manželka.

Vyprchal jsem kůropění a kolem desáté jsem se posadil. Slepice nikde,

tedy ne nikde, ale tu ne. V tuto požehnanou hodinu obvykle zařezává

ve fabrice, jen tak u linky, víte, jak se tam vozí kuřata a na konci

je z nich balíček a šups do mrazáku.

Šel jsem se vychcat. Když jsem ho našel, ulevilo se mi.

Otevřel jsem lahváč a šel se dospat. Zas nevrzla. V předklonu,

jak jen mi břicho dovoluje, jsem koukal pod postel. Má šikovná ženuška

vypodložila hnízdečko knížkami, které máme jen tak aby si lidi mysleli.

Ta ale není naše, útlá a zánovní. Nasadil jsem brýle a listoval.

VŠDK … vysoká škola domácího kutění, no toto, jdu ji vrátit sousedovi.

Já těm básním moc nerozumím, prý píše vtipně, vtipálek.