Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBard
19. 10. 2001
1
0
339
Autor
Rastin
V černém plášti s mandolínou
léta chodí krajinou
Vzpomínky v něm nezahynou
struny jsou mu rodinou
Ten bard vzal si v ruce osud
chtěl uniknout zklamáním
avšak myslí na ně dosud
myslí na ně zpíváním
Množství slz, co v sobě nosí
vylévá teď přes jiné
Přesto jiní další prosí:
zapěj písně dojemné
Není to špatné ... nejlepší asi první sloka, moc se mi nelíbí ten rým-nerým ve třetí - viz wqw.
Jo, ta romantika v tom je, saspoň někdo mi ji připomíná. Mimochodem, je v tom vidět kus Tebe (mě taky - tradičně:) )
Mně se docela líbí. Takový pěkný, romantický obraz. A když jsem si tu báseň četl už asi potřetí, začalo se mi zdát, že v tom slyším i tu mandolínu. Žeby nějaká zvukomalba?
Dávám tipa (za tu píseň, jenž mi v tom zní).
snaží se vyvolat náladu, ale nevím......
třetí sloka ....přes jiné
....dojemné
mi moc nesedí...
nie je to uniformné ani čo sa týka rýmovania - prvá strofa celá končí na -ou, čo je v rozpore s ďalšími dvoma
- je to téma podobná ako o klaunovi, ktorý musí všetkých rozveseliť, hoci on sám je smutný až to bolí...
Tohle není podle mého gusta. prostě jen rýmování. po hlasovsku se ptám : A co?