Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seChvíle umírání
21. 10. 2001
2
0
1167
Autor
Chantal
Až vyjde slunce jasné v srdci mém
a černé mraky smutku
odplují pryč.
A štíhlé ruce štěstí
sevřou v náručí mou duši,
láska se zabydlí v mém životě,
budu se chvět
i když ne zimou.
A na mých lících
se nezaleskne ani kapka zármutku,
smích prostoupí celé mé tělo,
oči budou jiskřit a zářit
jako ohýnek radosti
a teplou tvou dlaň
ucítím na své.
V ten okamžik budu ráda umírat.
Souhlasím s Krelem, je to takové jakobykomplexní, velmi to na mě zapůsobilo. Tohle nabudí představivost.
Souhlasím s Krelem, je to takové jakoby komplexní, velmi to na mě zapůsobilo. Tohle nabudí představivost.
Poslední řádek tomu dává úplně jiný a daleko magičtější rozměr! moc se mi líbí..!*
Co máte pořád všichni s tim umíráním? Je Ti snad 70? Ne, jen 17 pryč - tak to máš (doufám) ještě dost času na tyhle starosti :)).
Zkus se podívat na ty krásně barevný listy venku, na nebe, na mraky, na slunce :))
Pěkný, nebo ne?
O to asi jde, mám z tý básničky dobrej pocit, pokud jsem to správně pochopil. Nevadí, že jednou umřeme, protože si to do té doby všechno pořádně užijeme. Jako nebe, mraky a tak. Teda, trochu smutnej určitě budu...
Nemůžu psát o barevných listech, mracích a sluníčku. Píšu, co cítím a to nebe a tak prostě nedokážu prociťovat tak moc, abych o tom psala. Já mám těžký období. A navíc, já si nedokážu říct, teď napíšu něco pozitivního o slunci a rozkvetlé louce. Prostě to neumím. Ty slova, všechny, jdou hluboko ze mě a já neovlivním, co ze mě vypadne. Nepřemýšlím nad tím, co se tam teď hodí nebo co ve vás vyvolá příjemný pocity, co se vám bude líbit. Tohle všechno jsem prostě já, tak se mě takovou snažte brát. Díky:-))) A jinak: Přijímám všechny kritiky, takže pište. Ať už cokoli. Mějte se krásně a pište básně:-)