Horácká R....

Horácká r........

Stojí tam u cesty

jak symbol neštěstí

takový malý kříž,

dobře ho znáš,už víš

štěstí,to pod zem neschováš

a když,potom to není štěstí.

Dva kroky do léta,

jela se erzeta

podřadit,levá,brzda,plyn

jasanů starých těžký stín,

kopeček,dlouhý let

vteřina,krátký střet

a potom ticho

a lípa smutně k zemi skloněná.

Zamrzl čas

jen dívčí vzdech

odnesl anděl,

na křídlech

zase dvě duše

a životy dva

ztracené.

Strom za to nemohl

on jenom svojí cestou šel

a snad se zachvěl

když řidič náhle ztratil směr

a bylo mu jich tolik,tolik líto

těch dvou-

strunatců.

Přijeli pro smrt zdaleka

až někde z Čech

déšť dávno smyl tu krev

čas odnes roztrhaný plech

jenom ta lípa

nad tím křížem

občas ještě zapláče.

Někdy jen málo,jako rosa

a někdy hodně,jako déšť.

Vím,byl to závod

já to znám

někdy se ale ještě ptám,

a co ty další kříže kolem cest?

Kdo měřil jejich čas a místo,

a kde byl jejich cíl?

Stálo to za to,ztratit život

pro pár nicotných chvil?

(Kdybych si mohl vybrat,i přes ty smutky světa,

já raději bych ještě žil.)

Vím,všichni jí vstříc přece jdem

i dnešní nocí,každým dnem,

nač ale spěchat,

stejně se jí nevyhnem.

Nač ale spěchat-

za smrtí.

Až půjdu létem cestou k Třebíči

poslední zvonky utrhnu,

a pod ten kříž je dám,

co na něm hrdě psáno

MISTŘI ČR-IN MEMORIAM.

(vím,je to asi špatné a dlouhé.Takový už je život.Každý nemůže být básník,tak se moc nezdržujte.