Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJarní vykukování III.
Autor
pupin
Stopy ke štěstí
vedou po malých
snech
s velkýma otevřenýma očima...
Ještě pořád se bojím usnout...
Pojď,
vyprávěj mi pohádku
o té namyšlené nejhlubší kapse,
která se vlastní děravostí
nakonec úplně poztrácela...
Jetě pořád se bojím,
když úží se den
a do mlýnku
na kávu
padá jedno oválné
stmívání za druhým...
Nevím,
kdo točí tou klikou,
ale šuplík na kávu
je již docela předušený
a ta klika se stále
točí
a točí..
---------
Né,
ještě není čas.
Ještě čas není.
Ještě ne.
Ještě není.
Není.
Není čas ještě.
Není, není.
Ne.
Čas není
čas není...
..ještě čas
ještě čas
čas
-----------
Přichází to ve vlnách
a odchází v labutích...
...ach copak ten měsíc,
ten vrah,
co přetáh´si přes hlavu mrak
jak kuklu...
Cožpak ten divous mi odpoví,
co mým životem se dopoví ?
Komu žijeme ?
Odchází to v labutích
a přichází ve vlnách
----------------------
Dveře zas zapadnou
do veřejí
a olej se znovu bude
vydělovat od vody,
dle zákonů chemie...
Ta voda bude dýchat
a vydechovat
v odvěkém rytmu
světla a tmy
života a smrti...
ale urvat tak něco mezi tím....!
Něco mezi životem a stínem....
Světlem a smrtí.........
..Náhodo,
volám Tě...
---------------
Když nadýchne se moře,
z oblohy zbydou
jen nudle do polívky.
Hranicí bolesti těla
je duše.
Když moře vydechne,
létají mušle
chaluhy...a vůbec....
Hranicí bolesti duše
je moře.....