Písmák Pohled z balkonu
Po střechách plechových
plíží se smrákání
od mraků nachových
nebe jak v pokání
Po dešti
Dnes nad ránem pršely hvězdy.
Plnily se sny a plnily se okapy
tekutým štěstím.
Všem lidem bylo přáno
Jantarové slzení
Slza mrtvého stromu
příslibem jantaru
vůně nekonečných lesů
na špičce prstu
Věže na poušti
Pod nohama chrám
tesaný staletími
a kolem blankyt oblohy
vyřezané Slovem v sedmi dnech
Tři hodiny po klekání
Ještě pár krůpějí světla
zachyceno v oknech
a na tělech holubů
při posledním zakroužení
Nebešťan Li Po volá z Měsíce
Naplň si čajem konvici
a zažeň chlad rána
život je zajíc běžící
je to let kormorána
Zlehka o sněhu
TIŠE SNÍH PADL
na starou zeď
to zimy Času
odpověď.
Divné století
Noci bez konce a hvězdy nevychází
přišité kpraporu, vbité na kabát
v spálených domech trnoví a mlází
že někdy rozkvete raděj nedoufat
Podzimní podvečer
Stromy obnažené větremléto tlející u nohoua slunce skrze cáry mrakůpadájako raněný do krvavých obvazůna bojišti večera.
Básníkův bol
Když máš hlavu plnou splínu
tak se rychle chytni rýmů
city více neovládáš
žal svůj do slok rychle skládáš
Chtíč
Zase viděl jsem tě ve snu
obraz jako upletený zpavučin
co přilepí se na tváře
hmátneš po nich
Letní hrsť
RanníStromy zas rosouse omyly – vzbudí těkřídla motýlíPoledníJen zaslechneš šumbroskvoní a léto tiláskou zavoníPodvečerníKeř růží v bouřiopadal – hle, chudobkypod ním rostou dálZápadováV podvečer slunceje rubínem – než saténnoci skryje den.
Olomoucký triptych - obraz třetí: Olomouc po dešti
Rozžínající kandelábry
se shlížejí vkalužích
a zaplavují průtržemi světel
kolemjdoucí
Olomoucký triptych - obraz druhý: Olomouc v bouři
Déšť je lesem
a ty kloužeš mezi jeho kmeny
jako kapka na okně tramvaje
nejvěrnější zprůvodců
Olomoucký triptych - obraz první: Olomouc čekající
Třepetající se vzduch
rozechvívá vzdálené chodce
kráčející s prohnutou páteří
pod tíhou slunečních paží
Polní cesta
Polem se táhne zlatá nit
tou cestou chtěl bych opět jít
tak jako kdysi milá stebou
kam tyhle žíly kraje vedou.
Tyrkysové moře
Vlnky si krouží mořem tyrkysuprůsvitná muška houpe se na klasuvětrný příboj se žene v ječmenico svými vousy ti kreslí do dlanía slunce hoří jako oheň signálnív majáku obzoru jež dálkou zavání
Historie jako zen
Jak ve větru květ
magnólie
hýbe se svět
dýchá, žije
Dívko
Dívko,
neříkej že nejsi, ne, jsi.
To přece nejde, nebýt a přitom tě vidět. Co potom jsi.
Mlha.
Podvečerní s vůní čaje
Večerní zvon zachvěje konvici
povětřím letí květy vonící
***
Z šálkuse lineúzký kouře stín
Negativistická
Ztrouchnivělé listy knih
otáčí klubka červů
zatímco učenci tiše škemrají
aspoň o trochu polévky
Apokalyptická
Soud Člověka
měl prý započít vohni a ledu a zvuku polnic
a přitom začal tichým pípáním telefonů
rozesílajících barevné obrázky
Půlnočně-svačinová na parkovišti supermarketu
Dlažební oplatky sasfaltovou polevou
zapíjím oranžádou nočních kandelábrů
a navrch ještě deset deka zauzené plátkové víry
že novou lež smandlovou příchutí
Povzdech
O starém básníku říkali:
"Toť Mistr slova,tak jako on ještě žádný nepopsalrozkvétající magnólii"Proč tedy oněmělkdyž před smrtípoprvé ten květ spatřil.
U Svatého Michala
Chtělo by se říct že
bloudil jsem ztracený v ulicích
ale já šel jenom ze školy
parkem je totiž blíž do menzy
Listů pád
JavorMezi loukamipodzimního zlata plesjavor opadalPodvečerHvězdy nad hlavoua vrcholy hor v zádechpolykáš věčnostMoštJabloňový sadze džbánu ledovou krev podzimu piješListopadní blábolListůdlouhopádčernovodný zakrkdéšťa uši doruda.
Meteor je
Meteor jekdyž Božímu LP přeskočí jehlakdyž Ygdrassilu spadne listkdyž obloha se v tanci sehla'když Velkému vozu skřípe pístkdyž Naděje očkem mrklakdyž cinkne zvonec Beranakdyž Mléčná dráha z hrnce uteklakdyž je Panna trošku nadraná.
Splněné přání
Můžete mu říkat jak chcete - pro staré národy by byl duchem, pro křesťany ďáblem, pro pohádkáře třeba kouzelným dědečkem (vsadím se, že zrovna tomuhle by se smál i on sám). Faktem je, že existuje. Bytost stará jako lidstvo samo, snad dokonce stvořená lidskou touhou a vírou. Vírou v to, že každé přání je možné splnit, touhou po snadnějším životě.
Setkání na Skále
Setkání na Skále
Tuhle ves jsem neměl nikdy navštívit. Je to už pár let, ale ať jsem se snažil jakkoliv, z hlavy jsem ji nedostal. Nakonec jsem svůj boj vzdal a vrátil se tam. Ano, vidím to celé jasně, vystupuji z autobusu a vím.
V Pomoraví se starým básníkem
Ač namísto Li-tanu žiji v Litovli
a místo hory Pra-i-šen sleduji Praděd
víno mi dnes večer chutná stejně
jako stařečku Li Po před tisícovkou let
Dopis Anežce
v Litovli dne 20. dubna 2007
Neznámá Anežko,
je tomu asi měsíc, co se mi dostala do rukou Vaše fotografie a nyní jsem se odhodlal Vám napsat. Možná jste tímto úvodem trochu překvapená, ostatně těžko mě můžete znát. Já mám ale pocit, jako bych Vás znal celý život, jako bych sVámi žil odmalička.
Katarze
Jedna hodina dvacet minutsvítí na mě ze tmysleduju zkrystalizovaný a svázaný časa čekám na hodinu orteluzda si svědomí řekne o moji hlavu.
Svědomí. To ono mě pálí v břišenebo je to zase jenom vodka s rumempravidelná pohádka na dobrou nocpřiblížila se chvíle obřadu, vyočištění dušea já poklekám před oltářem civilizace(z bílého porcelánu, krásná práce)Pomalu se nad něj naklánímpak se začnu kát a zpovídat a všechno ze mě vyjde ven
Párky i s rohlíkem a večerní zprávy, noční bdění a denní můry, naděje i nenávist, přečtené knihy a přečtení lidi, prošlej jogurt stejně jako prošlé myšlenky. Všechny tyhle klišé a fráze života.
Napříč dnem
Mlhavé ránoNa ohni vodašeptavým klokotemrozpouští chladDeštivé poledneDo šálku čajeskanula kapka vodyasi déšťVečerní bouřkaSe štíty hors blesky a bouřenímvede se bojPrastará nocTřpytné a chladnéna zem hvězdy shlížejía staletí plynou.