Krystal č. 427

Tvrdá je sladkost světa

a jako kamení řeže do jazyka,

než zří západ slunce mých slin

a rozplyne se blažeností,

přesýpá se duna ze skleněných

střepů a v jejím středu

je schována moudrost,

jakoby žádné smrti ani trochu

nikdy nebylo.

Z oken laboratorního sálu

září soustředěný jas,

jsem uvnitř, jsem pohlcen,

a je mi předložen

kolektiv flakónů,

zde se mísí proudy,

jejichž linky prostřelují

prostorem a odráží se od stropů,

aby udržely mouchu světa

v pavučině.