Ochrana před kopanci

Kopanec osudu, kopanec tvrdý, kopanec do zadnice. Jistě je všichni znáte. Chránit se před nimi snažíme dnes a denně. Některé ochrany jsou účinné, jiné neúčinné a mnohé mají efekt přesně opačný. Některé pokusy chránit se jsou dokonce zralé na udělení Darwinovy ceny, tedy ocenění pro lidi pomáhající udržet genofond lidstva čistý a zdravý tím, že se z něj sami vyřadí. Příkladem za všechny budiž situace, kdy se jeden středoškolský učitel snažil uchránit svého žáka před kopnutím elektrickým proudem tím, že jej přes ruce klepl hliníkovou tyčí. Při tom se dotkl i neizolované části elektrického vedení. Darwinovu cenu bohužel nedostal, neb těch 220 voltů jim přišlo jen nakopat zadnice a ani jednoho se nenamáhaly „zrakvit“.

Ovšem nejen ochrana před nakopáním od elektrického proudu vám může zajistit účast v soutěži o prestižní Darwinovu cenu. Instruktor obranné střelby vyprávěl příběh o případu, kdy se jeden Američan mdlého rozumu chtěl ochránit před jevem jménem „leknutí se při výstřelu“ tím, že trénoval bez chráničů sluchu. Tímto si chtěl zvyknout na ránu, kterou se jeho Colt 1911 ráže .45 při použití projevuje. Pak prý při přestřelce nebude z rány vyděšený a nedá tak výhodu svému očekávanému nepříteli z řad „zlejch týpků“. Ovšem při cestě ze střelnice mu zvonilo v uších takovým způsobem, že jednou přeslechl varovné zvonění tramvaje a tím tak dal výhodu nečekanému nepříteli z řad místního dopravního podniku. A to mi věřte, takovej kopanec do zadnice od šaliny, to je fakt síla. To se dá srovnat jen s kopancem od pětačtyřicítky do hlavy. Přinejmenším následek byl stejný a okamžitý a ani zadnice ho od toho kopnutí nebolela. Zde se ochrana nejen minula účinkem, ale ještě se obrátila proti němu. Darwinovu cenu by si za své jedinečné „zrakvení se“ jistě zasloužil.

Fantazie, originalita, kreativita. To jsou pojmy z psychologie, které mne při rozjímání nad způsoby ochrany napadají. Třeba i mnozí vydavatelé filmů, hudby a softwaru se snaží chránit se před nakopáním zadnic od „zlých týpků“. A mnohdy jim díky jejich velkému snažení tito „zlí týpkové“, počítačoví piráti, nakopávají zadnice s výsměchem. Třeba film Letec, DVD s tehdy nejlepší ochranou a údajně nezkopírovatelné. Hm, mě, jako toho času obyčejnému středoškolskému studentovi, zabral „kickass“ jedno odpoledne. Ovšem někteří vydavatelé jdou ještě mnohem dále. Nejmenované herní vydavatelství vymyslelo takovou super ochranu proti kopancům od „zlých týpků“, že hráči při hraní jejich her musí být neustále připojeni k internetu. Ovšem jejich internetové servery tu a tam nefungují a platící hráči jsou namydlení. Ne toliko ti, co hru legálně nemají, těm jejich černé kopie „valí“. Tito vydavatelé předvedli díky své ochraně rovnou dvojité nakopnutí zadnic – nejprve jedno tvrdé poctivým platícím zákazníkům a druhé ještě tvrdší kopnutí se do zadnice sama sebe. Což je historický unikát, srovnatelný pouze se šachovým mistrem Cappablancou, kterému Jára Cimrman hrozil dvojitým šachem. Známý šachista ohlásil tah na G12, tedy mimo šachovnici, což byl první out v historii šachu.

A to, jestli kopnutí se do zadnic od zmíněných herních vydavatelů nebylo i obávanou „střelbou do koulí“, ukáže až čas. V takovém případě bychom asi museli zavést počítačovou kategorii Darwinových cen, neboť opravdu v současnosti hrozí, že to byl jejich poslední výplod. Ne nadarmo se říkává, že stará povídačka o pánských ochranách platí o ochranách obecně – s ní je to možná trochu jistější, ale bez ní mnohdy mnohem lepší.