Rybáři

Chyťte mě do sítí

rybáři

paleta šupin zakletá

do tří přání

vzkřísí Člověka

zanechte prosím v hlubinách

falešná,krutá zdání

a prohřešte se pod kapucí tmy

do lásky mučedníků

první

ochutnat samet polibků

do rtíků zachumlaný

vždyť

jako každé milování,

opojně-zrádný sonet

spanilost bílých laní

do duše vzkřísí člověka

však ale nepřivonět

sněženky mrazí v zátylcích

a pád je rým na  -áska

která vás často nepolaská

pád –

nesmírně pouhé klo…pít…nutí

vřes omotaný do kopýtek

co nepomáhá vstát

a stahuje vás zpátky

Hrst snů! - borůvek za usnutí -

to se jen tak říká

dětem do pohádky

rybáři slyšte – zvolte přání

zanechte prutů, vlasců, třpytek

druhé

Být mocným? bohem? Nebo kým?

i tento velmi fádní rým

vznik okupací květin

jež nepřerostly přes hlavu

nebo snad přece ano?

nejupřímnější anonyme

šedá vás vcelku neleká

nemohu dýchat špatný rýme

Být osudem co ušetří mě?

v rozumu vzkřísí Člověka

jen úděl planých kapradin

nést Kryštofovo břímě

a prohlédnout si Stín

když svítá do sítí

těžko jak sluha mluviti

nevodu pouto bývá mukou

stísněná slůvka před pomlkou

v zářezech matných šupin čtěte

svobodu vašich chladných rukou

třetí

do srdce vzkřísí Člověka

do chlopní lidskost v perutích

Pár hříchů časem vetknutých

se daří prohrát v pokeru

přejděte můstek dělící

ty spavé a ty „nesnící“

z mdlých pěšinek až  k poznání

od „pozlacení“ k okru

 rybáři, prosím,…vaše sítě…

do busty tepen vzbuďte dítě

kterému odmítli si hrát

až zbarví žíly fosforem

smějte se s ním a objevíte

 že zvláštní není zapeklité

jen ztropte bouři v jedné vlně

a oddejte se zcela plně

té hravé pianistce slov

uvěřte němým sentencím

a nečekejte na výlov!

Rybáři

náhle

nepokrytě

povolili té rybce sítě

nechali vodám bárky plout

kam těžko lidem dohlédnout