Něco málo o životě...

Pár sprostých křížků na zádech
to muži ozdoba už chybí
mu sličné mládí bere dech
až svojí ženě zapře sliby
doba je zkrátka taková
a možná vždycky stejná byla
jeden své plány pochová
ve druhém klíčí nová síla

tak si ji měj
tu holku z porcelánu
neví co je smích
anebo zdá se mi to
směje se když obnažíš svůj břich
tak si ji měj
tu loutku na pár nití
v lůžku na zádech
nic víc než tělo její nepatří ti
ztrácíš glanz i dech

pár sprostých křížků za krkem
minulost přetěžká ti zdá se
co hledáš v těle bezduchém
jak chceš a čím se rovnat kráse?
doba je zkrátka taková
co na očích - to počítá se
málokdo z nás má na to čich
že všechno báječné jen zdá se

tak si ji měj
tu holku z porcelánu
neví co je smích
anebo zdá se mi to
směje se když obnažíš svůj břich
tak si ji měj
tu loutku na pár nití
v lůžku na zádech
nic víc než tělo její nepatří ti
ztrácíš glanz i dech

pár sprostých křížků - ty to víš
už ti je nikdo neodpáře
ztrácíš svou soudnost - nevidíš
že prohráváš na celé čáře
doba je zkrátka taková
jakou ji člověk udělá si
kdo tělo tvé pak pochová
až se ti smrtka začne hlásit

tak si ji měj
tu holku z porcelánu
neví co je smích
anebo zdá se mi to
směje se když obnažíš svůj břich
tak si ji měj
tu loutku na pár nití
v lůžku na zádech
nic víc než tělo její nepatří ti
ztrácíš glanz i dech

...

tak si ji měj
věkový průměr sníží
tvého účtu stav
až poprvé tě před ní loupne v kříži
tvrď jí že jsi zdráv
tak si ji měj
dokud ti naftalínem
nenasmrádne tkáň
vem na to jed
že se pak zhlídne v jiném
před tím bůh tě chraň