Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

O sousedech

25. 04. 2010
6
10
1946
Autor
Benji

 

 

 

O sousedech

 

 

    Na tohle sídliště jsme se přistěhovali asi tak před dvaceti lety.  Prý do králíkárny. Viděli jste někdy králíkárnu? Pak musíte uznat, že byt v paneláku je proti kotci, ve kterém se mačká samice se sedmi mladými, prostorná hala. Kurník také nepovažuji za správný výraz. I když chodník kolem domu jej může leckdy připomínat. Já si myslím, že sídliště je takové volné seskupení obcí. Co panelák to ves, víska, či městečko.

     Jsem původem kluk z venkova. Z jednoho malého města jakých jsou v Čechách i na Moravě stovky. Prožil jsem tam dost roků na to, abych poznal, že téměř každá, tudíž i ta naše obec, má kostel, hřbitov, hospodu a hlavně specifické složení obyvatel, které je ve všude stejné, jen se někde liší počtem jedinců v jednotlivých kategoriích.

      Nepříjemná skupina jsou prudiči. Otravují život všem. Nejdůležitější z nich je  starosta. Nikoliv podle funkce, ale proto, že má nejvíc otázek

 typu : kdo, kdy, kde, koho, komu, jak, s kým, proč a zač. Pravá ruka starosty je dobře informovaná a ještě lépe informující sousedka, místní drbna. Zná odpovědi na všechny starostovy otázky a co neví dokáže vydedukovat lépe než Sherlock Holmes. Trojici doplňuje „dědek jedovatej“ se svými neustálými projevy nespokojenosti. Této skupině je radno se obloukem vyhýbati, neboť jednoho z nich viděti, malér míti a co teprve když člověk potká postupně, nebo nedej bože naráz,všechny tři.

     Další sada figurek slouží pro pobavení. Výtržník se prudičů nebojí a popichuje je při každé příležitosti. Obecní blázen je neškodný chlapík. Snaží se bavit lidi a tak všem říká co si o nich myslí. Jenže dospělí mu občas vynadají a děti si z něj tropí blázny. To místní krasavice je jiná klasa. Nosí se jak pětka do záložny a chlapi si můžou vykroutit krky. Ženským moc pod nos nejde, ale někde se vyskytne místo krasavice urostlý gentleman s vybraným chováním a tak se to vyrovnává.

     Následuje sestava ne moc výrazných, ale zato potřebných profesí.

Hasiči, myslivci, rybáři, muzikanti, ale mezi nimi vyčnívá jako pilíř osoba nejnepostradatelnější ze všech obyvatel a sice všeuměl. Vždy schopen a ochoten pomoci či poradit s čímkoliv. Pozor na záměnu s všeználkem! Ten sice všechno ví, všechno zná, všude byl dvakrát, ale umí o všem jen mluvit

   Jo a taky lufťáci. Neodmyslitelná součást venkova. Jen se trochu oteplí, už sekají, hrabou,  ryjí, kropí, sází, sklízí, češou a grilují.

      Tihle všichni se navzájem dobře znají. Potkají se, pozdraví, prohodí pár slov. Večer v hospodě posedí, poklábosí, někdy se i poperou, ale druhý den se pozdraví i ti co spolu nemluví.

    A zrovna takové městečko je i náš panelák. Starosta ve třetím, drbna v přízemí (jak jinak, že) a hned nad ní jedovatej dědek, tedy v našem případě bába. Výtržníků je hned několik, rovnoměrně rozložených po celém domě, aby si všichni přišli na své. Krasavici máme jen jednu, ale v zájmu klidu doma neuvádím poschodí. Také muzikantů je tu víc. Pán z šestého hraje na trubku a naše dcera na klavír. Zdejší hasič hasí spíš žízeň a myslivci chodí se svými jezevčíky na čekanou do Krčského lesa.

Největší neštěstí našeho domu je ale všeználek co si o sobě myslí, že je všeuměl. Bohužel bydlí nad námi a tak si všechny jeho kutilské pokusy užíváme z první ruky. A lufťáky, ty tady máme taky. Za vlahých letních večerů se usazují na okraji lesa. Nesekají, nehrabou. Grilují, řvou a sázejí do sebe jedno pivo za druhým.

      Tak vidíte. Žijeme si tady jako na venkově. S jedním podstatným rozdílem. Celá vesnice v jednom domě a já ani pořádně nevím jak se kdo jmenuje. Chodíme do jednoho obchodu a ani se nepozdravíme, natož abychom prohodili pár slov a večer zašli posedět do hospody. Budu se muset poradit s naším Sherlockem  z přízemí jak to změnit.

     Teď mě napadá, že po tom výčtu postaviček, nevím kdo je v našem domě tím obecním bláznem. Nebo snad… ježišmarjá abych to tak byl nakonec já!


10 názorů

Marcela.K.
06. 05. 2011
Dát tip
Mně se to četlo dobře a pobavilo jemným humorem. Možná by to šlo vybrousit, ale říkám si proč. Napsal jsi to tak, jak jsi cítil. Já bych v pražském paneláku asi umřela, takže tip za výdrž :-)

sharik
01. 03. 2011
Dát tip
me se to docela libi, takove vesele vcelku. Tip

Terrezz
23. 08. 2010
Dát tip
Čte se to hrozně kostrbatě, chtělo by to vyhladit. Motiv postaviček se mi líbí, i jejich přenesení z venkova do městského paneláku. Závěrečná kritika sociálních poměrů (nezdravení) je trefné. Na závěr jsem se usmála. (tak to má být, že?) Ale chce to rozhodně vyhrát si víc s větama. Aby se to četlo jako po másle. Něco tam pořád drhne.

Terrezz
23. 08. 2010
Dát tip
Čte se to hrozně kostrbatě, chtělo by to vyhladit. Motiv postaviček se mi líbí, i jejich přenesení z venkova do městského paneláku. Závěrečná kritika sociálních poměrů (nezdravení) je trefné. Na závěr jsem se usmála. (tak to má být, že?) Ale chce to rozhodně vyhrát si víc s větama. Aby se to četlo jako po másle. Něco tam pořád drhne.

Vaud
13. 05. 2010
Dát tip
ještě bych piloval :-)

spal to, znič to a nikomu neříkej, že jsi to napsal

Já tento počin kvituju s povděkem. Autor se jistě časem vypíše, a dá-li si záležet, i těch drobných chybiček ubude. Fejetonistů je je jako šafránu. Tip za chrabrost a odvahu.

Není to tak čtivé, jak by to u fejetonu mělo být. Navíc, je tu dost chyb.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru