Žít

Kráčím pevně a odhodlaně, tak jako voják do poslední bitvy a stejně s velkým nadšením jak člověk co utíká před vlastním životem. Každým krokem umírám a každým krokem začínám o něco více žít. Strácím bolest a přitom mě vše bolí ještě více. Co strácím touhle cestou? A co získávám?

Mám chuť křičet a něco ničit. Serou mě pohledy lidí, sere mě hlas lidí. Chci vidět a slyšet jen tebe. Chce se mi teď brečet a chtěl bych umřít, protože smrt je někdy lepší než život bez štěstí. Tak proč říkám, že chci umřít, když sem šťastný a chci žít.

Asi nejsem normální a vše co říkám nedává smysl.

K čertu se mnou, vždyť jsem jen jeden z miliardy a nikoho nezajímá jestli právě ten jeden z miliardy bude žít nebo ne.