Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sešuplík
Autor
Můra73
Jako malá
v ruce zpřetrhanou šňůrku váhá
zda vyhodit či svázat
korálky navlečené
jen tak pro radost
najednou zbytečné se zdají
sbírá je přebírá
vybírá broušené
vrací do šuplíku
za oknem
táta žehlil
štětcem na opěrné zídce
miluju tě Libunko!!!
ve zdi začíná růst tráva
a láska přetrvávající
ve vybledlé barvě
Dneska jsem děsně lhala
a bůh mě asi slyšel,
protože se mi rozbil deštník
a celou cestu domů
mě fackoval vítr a děšť.
na příčném řezu samorostu
počkejte na mě!
dozvuky za vesnicí
po letce rorýsů
po starších sourozencích
ticho
zpřetrháno zvonky
z protějšího smrku
v době prvních rozhoupaných stébel trav
lidé odkládají kabáty
a větvím stromů těžknou
nestíhám vnímat všechna předání
štafety rozkvétání
jaro si kouzlí
a mně oči rudnou alergií
jak se samovolně brání
ukoukání
předepsaná pravda s nadějí
kolikrát hledala jsem v balíčku těch rad
návod k použití nepřidali
pak ostrost slov se rozpačitě balí
do modrých hadrů
z nichž každá vrstva promokvává víc
přijímala ode mě ty obklady
a do nich dusně zamotané
mlčely jsme
a obě věděly
občas mě ráno překvapí
před pracovnou po stopách stopy
pak obzvlášť tiše táhnu dolů kliku
od dveří zase jenom stín zastaví u šuplíku
v němž pospávají příliš křehké příběhy
kroky stínů dopadají tiše
teď možná kdesi procházejí nábřežím
a já ještě tu zůstanu
…
škobrtám přes pohozená slova
a každou chvílí čekám svítání
v něm v domovině uprostřed
za labyrinty vět
tvé teplo a klid
hledání cest
nebe zůstává zatažené
kapka po kapce sečítá se ve mně
a se mnou rostou obavy
když pevnost hrází povolí
pak i já neznajíc jiné cesty
rozeběhnu se do polí
a proplétat se budu městy
než pilíře duh se rozvinou
pak zaplavenou krajinou
pod nimi zpátky pospíchat
začnu do svého koryta
Petr a Pavel
ve stínu jabloní trhá trávu morčeti
a za pár hodin
ještě nebude chtít spát
můj syn zrovna bude vybíhat
a do školy si razit cestu závějemi
netuším jestli jsou si podobní
stávaje proti sobě
mezi chodidly svírají Zem
Trénink
v plicích vlčí dech
na čelech soustředí se vrásky
jen vybrat smeč
a vrátit smečí
už vlastně nevím čí
dnes bylo vyzvání
oba dva sčítáme si body
k odpalu nahrbení nad stolem
nad středovou čárou ubrusu
hru sledují dvě drobné hlavy
věřící v závěrečné rukou podání
Zvětrávání
nadšeně vykládáš
a ve mně roste pocit
že vidím stavět
další babylonskou věž
pouštíš se do oslnivých vizí
na chatrných základech
přestávám rozumět chtít
na druhý konec světa
budeš muset sám
Návraty
obsahem lahve
zaplnit místa
přerůstající v bludiště
flaška v tašce čeká
na návrat vymytí
na plnící linku
ustrnutí ve snech
o vratnosti člověka
Tiché přání
do bílých krajek
do kytice v ruce
tak podivně jsi zamotaná
jak hladké vlasy do drdolu
upjatá se zdáš sestřičko
měla bych ti přát
jen vhodná slova nepřichází
víš doufám
v oči dál šibalinou jiskřící
a v ty vlasy větrem oživené
volně vlající
O štěstí hlavonožců
jsem modrooranžový hlavonožec
pět rukochapadel ovládám z propojených očí
nos ztrácím pod kolohubým úsměvem
uši se nevešly na papír pokračují na stůl
a dcerka se pyšně chlubí svojí krásnou maminkou
Lunochod
v časech
kdy ještě v mlází
kličkovaly lunochody
maminka sedávala
na našich bundách
čistila hříbky do košíku
a večer se divila
kde se na polštářích vzalo
tolik jehličí
vysypeš slova ze šuplíku
a stopy stínů zmizí
zastoupí je šepot otázek
zbavit se genitivních vazeb!
koho čeho?
za tlumeného světla z venku
promítám si do polštáře krátké filmy
nej víc i míň oblíbené
dochované z plné délky
kdesi pod tikáním hodin
zkouším zda k obrazům zachytím
chybějící hlasy
z původního znění
guru
tiše skoro šeptem prozradil
že kdesi pod odkazem ... /Google is your fiend
našel řešení
teď v lese stromy objímá
zkouší hackování energie
a z kapsy na prsou
ho nepřestává masírovat zvonění