STŘÍPKY - NA VYHNÁLOVĚ

Na prázdniny k babičce na Moravu jezdíme každé léto. Maminka musí chodit do práce a nemůže nás dva měsíce nechat samotné a tak nám vždycky zabalí kufr a jak skončí  škola, jedeme.

Bábinka bydlí na vyhnálově. Je to konec  vesnice a já si myslím, že se to tak jen jmenuje, že ji z vesnice nevyhnali, protože když jdeme do Spolku nakoupit, lidi z vesnice nás zdraví a někteří se s babičkou i zastaví na kus řeči. To mi je vždycky k smíchu, když teta, nebo babička jde na kus řeči k sousedům. To je, jako kdyby se řeč dala ukrojit …třeba jako kus chleba, nebo dortu.

Nejradši jsem, když se zastavíme u Jurajdů. Babička Jurajdová totiž sedává na louce a pase kozu. Opatrně si ji prohlížím. Má bílé vlasy, ale takové jako mívají třeba princezny. Zvlněné. Jenže nevím, jestli je hodná, nebo zakletá. Myslím si, že spíš zakletá a za trest pase tu kozu. Moje babička má vlasy hladké a tmavé, propletené stříbrnými nitkami …a má moc hezký oči. Takový čokoládový, takový má i moje maminka a já. Zuzanka má modrý. Po tatínkovi.

Než babička ukrojí tu řeč, můžu běhat po skalce. Jen nesmím na kraj lomu, kde se láme kamení. Kdybych spadla dolů, byla bych mrtvá jistojistě! Já ještě mrtvá být nechci a ani nesmím. Už jsem prý hrobníkovi z lopaty utekla a tak musím dávat pozor. Stejně radši vyběhnu jen ke skalce v půlce kopce nad loukou . Roste tam mateřídouška a krásně voní. Tu kytičku mám ráda, protože mi připomíná maminku. To si na ni vždycky vzpomenu a těším se, až si pro nás přijede.

Tady na vesnici mají jen jeden obchod a v tom mají všechno. To je docela príma, protože babičku už bolívají nohy a tak všechno koupí ve Spolku a nemusí běhat po obchodech a stát fronty, jako my ve městě.  Když není toaletní papír, tak se natrhají noviny a je to. Bonbony tu mají vždycky i lízátka a tatranky, takže nic jiného kupovat ani nemusíme. Ještě mléko a chleba.

Maso nám přiveze vždycky teta Andula. To je nejstarší maminčina sestra a nemá děti. Bydlí také na vesnici, ale jiné. Mají domek a zahradu,  kterou protéká potok. To jsem ještě nikde neviděla a moc se mi to líbí, ale tetě Andule ne, protože když stoupne voda, prý jim teče až do baráku.

Líbí se mi, jak teta tahá to maso z tašky a říká, že nám přivezla zásoby, abychom neměli hlad. Jenže u bábinky jsem nikdy v životě hlad neměla. Tam stačí jít na zahradu a můžu se pást jako jurajdovic koza.

První, hned na rohu je obrovský keř s chlupáčema. Tak tomu říkává teta Mařa, co bydlí s bábinkou . Ta, co nemá manžela, ale má Vlaďku. Nevím, jak se jí narodila, ale prý by byla naše, kdyby teta umřela. Jenže teta neumřela a Vlaďka se narodila v Čechách, u nás v nemocnici, kde pracovala maminka, ještě dřív, než naše Zuzanka. Teta byla ráda, že ji má  a vrátila se s ní na Moravu. Je to nějaký divný, že nemají hrobeček a v něm tátu. Ale ptát se tety nechci. Možná to ani neví a kdyby chtěla, tak by nám to asi řekla a maminka říkala, že se nemám ptát na věci kterým nerozumím a tomuhle opravdu nerozumím.

Chlupáče nejsou žádný zvířátka, ale angrešty. Oni jim tak říkají. Já se tomu smála, ale je pravda, že jsou  takový chlupatý. Jsou sladký, ale šlupka kyselá, tak je jen vycucnu a šlupku vyhodím.

Pak je záhon s jahodami, letní jabloň a na ní jabka. To jsou stromový, jak říká bábinka. Oni tu totiž říkají jabka i bramborám! To jsem se smála, že jsou jabka v zemi. Rybíz mají červený i bílý. Pořád tu něco roste. Jenže z chlupáčů mívám kopřivku. To se mi udělají na nohách takový puchýře. Hrozně to svědí a já si to pak nesmím škrabat, jenže se to nedá vydržet a tak je stejně rozškrábu .

Babička má osm dětí. Maminka je nejmladší dítě a já nejmladší vnučka. Takže mám na Moravě spoustu sestřenic a bratranců. Třeba strýc Pepík, ten byl nejstarší, má taky Marcelu, jenže ta už je dospělá, takže vlastně nevím, jestli náhodou není spíš moje teta. Podle ní se asi jmenuju i já. Mamince se to jméno moc líbilo, ale tatínek chtěl raději Lenku. Jenže maminka se usmívá a říká, že tam byla dřív, když jsem se narodila, tak bylo po jejím.

Pak mám ještě strejdu Láďu, Toncka a tety Božu a Hedvu. Hedva má strejdu Frantu a toho mám moc ráda, protože je hodnej a má auto a někdy nás sveze i k nim na chatu.Sice jsem tam jednou spadla po hlavě do studny, ale včas mě vytáhli a tak jsem se nestihla utopit a tak si tam už musím dávat pozor.

Teta Hedva pracuje také v nemocnici, ale jen tam zvedá telefon a má na starost kam pojede sanitka. Není sestřička. Mají se strejdou Jarku, sestřenici, ale ještě mají Zdeňka a Líbu. Ty teta dostala navíc od strejdy, když se vdala, protože on byl vdovec. Vdovec je ten, co mu umře manželka. Taky  mají jednu skvělou věc. Mají balkon a když si na něj vlezu, tak můžu trhat třešně přímo ze stromu, který roste mezi domem a garáží. Ještě jsem nikde takovou vymoženost neviděla.

Strejda Toncek má taky syna, kterýho vyženil. Vzal si tetu Albínu a ta už měla Hanze a spolu pak mají Zdeňka. Jenže mně se víc líbí Hanz. Zato teta Albína vůbec. Připomíná mi loď, ale velikou. Ona se tak divně kolíbá a hejbou se jí veliký prsa a divně mluví, prý asi chvíli byla Němka. Protože Hanz je česky Honza. Já se jí trochu bojím a radši se na ni ani moc nekoukám, když přijedou k babičce na návštěvu. Chvíli počkám a když se nikdo nedívá tak uteču ven a když se mě zeptají kam jdu, tak řeknu , že na záchod a protože záchod je na dvorku, musím přece ven, to dá rozum!

Záchod u bábinky je taky vesnickej, ale mně se docela líbí, jenže to tam smrdí a musím se držet, abych nespadla do té díry. Je celej dřevěnej, vypadá jako domeček pro kozu. Jenže kozu bábinka nemá. Uvnitř je taková bedna a v ní díra a na tu se sedá a dolů se čůrá i to…no kaká. A pak tam je papír, nebo noviny, podle toho, jestli ve Spolku měli, nebo neměli. Vůbec se tam nesplachuje, protože tam není  šňůrka, ani ta nádržka na vodu. Maminka říkala, že se nemusím bát, že tou dírou bych už nepropadla, že bych se zašprajcla za tu svoji chytrou hlavičku, ale já nevím…prý bych tam musela leda spadnout po hlavě a nebo napřed nohama a tak hloupá prý snad nejsem. Nejsem a když se do té díry dívám, tak jen opatrně a radši ani ne, protože to tam fakt hodně a moc smrdí.

Jinak jsou ale prázdniny u babičky voňavý. Voní tu všechno co mám ráda. Babiččiny buchty, letní jablka na stromě, maliny, jahody, borůvky, třešně, růže v přední zahrádce,  tráva na stráni pod lesem, seno na políčku, mateřídouška na skalce, obilí na poli, hříbky v lese…i voda v Moravě voní. Stačí si jen lehnout na záda, zavřít oči a….počkat.