Ráno na Břestku

Ráno na Břestku - to je krása. Za skálou se vykulí sluníčko a rozsvítí v trávě tisíce rosných kapiček. Chvilku pozoruji hru světla a pak neodolám a bosýma nohama vběhnu do trávy, kde je rosa nejhustší. Kousek se proběhnu a rychle se vracím k chatě, kde už stojí na schodech Markétka a protírá si očka. Není zvyklá na tolik světla. Rozhlíží se dolů po svahu a oči má plné sluníčka.
Vracíme se domů. Probuzen naším povídáním vstává konečně i dědeček, rychle posnídáme a za chvíli je chata opět opuštěna.
Přímo proti vchodu do chaty stoupá strmý svah porostlý vysokými smrky a mladými doubky. Zdolat jej není lehké ani pro zdatného turistu, ale snažíme se všichni, hlavně Markétka, které ovšem oba vydatně pomáháme.
Odměnou za námahu je úzký chodníček na samém hřebenu kopce, který se hned za chodníčkem prudce svažuje na druhou stranu. Kdo vystoupí až na hřeben, má vyhráno. Po chodníčku se pak klidně dojde v mírném stoupání na další kopec, zvaný Barborka. Nahoře na kopci stojí kostelík, který tu nechali postavit páni z hradu Buchlova. Pod kostelíkem je rodinná hrobka. Dnes je naše putování o něco kratší.
Po krátkém odpočinku se vydáváme k vysoké skále, která stojí přímo na chodníčku, jako by ji tam někdo postavil. Pod skálou je opuštěný vojenský kryt. Zůstal tam po těch, kteří se ve válce museli schovávat před lidskou zlobou a nenávistí. To bylo dávno.
Teď tam bydlí čertík Bertík. Nevěříte? Já někdy také ne. Markétka ano. Je ovšem těžké potkat jej doma, protože zrovna "hraje" v televizi, ale přesto se Markétce někdy ozve. Někdy po ní hodí z rozpustilosti šišku z borovice.
Je to zvláštní, krásná borovice a roste jen na vrcholku kopce. Markétka samozřejmě hází šišky zase po Bertíkovi do jeho jeskyňky. Nakonec nechá před vchodem čokoládu nebo lízátko na usmířenou. Dovnitř do tmavé díry se bojí vstoupit. Já taky. Kousek dál v hluboké skalní rozsedlině, bydlí čertíkovi příbuzní - Ježibaba a Ježidědek. Ani Markétka se nebojí běhat kolem jejich doupěte, protože jsou věčně na hradě.
Je tam vedle hladomorny restaurace. Ježibaba i Ježidědek tam chodí na pivo. Pak se posadí na "čertovo sedlo", to je skála pod kopcem a vedou "pivní řeči".
Ještě že má Bertík v televizi Štěpánku.
Tak to jsou ti naši známí, kteří žijí pod Buchlovem. Jako obyčejně nebyli doma. Jenom Bertík nechal u vchodu do jeskyňky skleničku lesních jahod. Přece jenom uviděl večer náš ohníček. Markétka mu tam na oplátku položila lízátko. Určitě bude rád, až se večer vrátí z televize.
Pomalu jsme se vraceli a hledali cestou houby. Nerostly. Nebo je Ježidědek s Ježibabou posbírali a prodali, aby měli na pivo. To nejspíš.
Zítra jdeme na hrad. Určitě je tam potkáme.