Ve stejném rytmu

je věta holá víc než tisíc slov jak prostý květ zastíní zlata kov i srdce půl, když připraveno k boji má rytmus vln co kolébají bóji ***

:-)

text kolem mě prošel jako duch: za chvíli o něm už nebudu vědět ani ťuk...

Tyjo já dycky řikal že básničky jsou jako fotbal chlapi stačí tam dát trochu toho srdíčka a je to vono už tam visí jaksi abych tak řekl kámo

To by mne zajímalo, proč vzbuzuješ takové antiromantické komentáře i s pouhým pozorovacím povzdechem. Ano, s tím srdcem je to klišé. Už se přece ví, jak je to s těmi hlubokými emocemi: pod bránicí, kolem střev, je nervová tkáň. Stará, snad prastará. Jakýsi citový mozek, nejspíš. Proto nás "bolí srdce", protože nás bolí pod srdcem. A určuješ to skoro přesně, ano, je to tam dole. Jestli jde v básni o rým? To probůh ne. O rým jde jenom chorým ostatním o skutečné. :-)

Aha, omlouvám se, příště nenapíšu nic anebo něco smysluplného :-) a pokud jde o tu komoru - levá komora leží pod levou předsíní a pod komorou je už jen hrot srdce (bohužel nevím, jak se to řekne latinsky) takže v tom místě :-( a na to nemusím být extra druh, to máme všichni, schválně se podívej na svoje vlastní srdce :-))

když nemáš co napsat do prologu, tak tam prostě nic nepiš a on se ti nezobrazí ;) jinak by mě zajímalo, jaká je ta lévá komora dole, já byl, co si pamatuju, na škole obeznámen jen s levou a pravou komorou, bo ti si ňákej novej živočišnej druh? :)))