Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seGenerace XXXL
Autor
IVO
O tloušťce amerických školáků toho bylo u nás v posledních letech řečeno a napsáno hodně, ovšem zkušenosti na vlastní oči se nic nevyrovná.
Nejvíc dospělých a dětských tlouštíků je pravděpodobně na Floridě. Někteří jsou tak tlustí, že se spíš podobají koulím. To se třeba proti vám na pláži koulí neforemný válec tuku, ze kterého se posléze vyklube asi jedenáctiletá slečna. Pochopitelně v bikinách, které nejsou pod sádlem a množstvím faldíků téměř vidět. Namíří si to přímo ke kiosku s občerstvením, před nímž je pod slunečníky ukryto pár laviček. Skoro všechny jsou obsazené a tak si holčina nakonec řízením osudu sedne přímo naproti mně. Odhaduji, že do metráku jí moc nechybí: Vypasené buclaté tvářičky, dvě brady, skoro žádný krk, prsa málem jako dospělá žena, objemné břicho visící přes spodní díl plavek, stehna šíře pneumatik. Otesánek si od kiosku přinesl obří porci hranolků politých kečupem, dva pořádné kusy smaženého masíčka a pochopitelně litrovku plnotučné coly. „S dietou se teda, holka, určitě netrápíš,“ pomyslím si.
Americké děti jsou většinou na rozdíl od těch našich hodně sebevědomé a některé se rády a hbitě pouštějí do hovoru s dospělými. Obrátím se k ní, řeknu „haj“ a ptám se, jak se vlastně tohle jídlo jmenuje. „Chicken nuggets,“ zní okamžitá odpověď Jo, kuřecí medailonky.
Moje sousedka spořádala „svačinku“ do deseti minut a během této doby jsem se ještě stačil dovědět, že se jmenuje Lilly, je jí deset a půl, pochází z Gettysburgu a bydlí v jednom z hotelů na pláži s mamkou, která ji poslala na lunch samotnou, protože ji bolí hlava. „She is very heavy, the sun is bad for her,“ říká baculka a iniciativně upřesní: „My mum is over 370…“ Vím, že se nejedná o kilogramy, nýbrž „jen“ o libry, ale i tak si tu porci stěží dovedu představit. Desetiletá obyvatelka Pennsylvánie se vzápětí bez rozpaků přizná, že ona, Lilly, váží přesně polovinu toho co máma. A že s ní do třídy chodí jeden kluk, který má ještě o 20 liber víc. Otevřenost, s níž hovoří o nadbytečných kilech, je ohromující. Když si ale uvědomíte, že jste v jednom z nejobéznějších států USA a že kromě toho v této zemi mají dvě třetiny dospělých a prý celá jedna třetina mládeže nadváhu, přestáváte se divit.
Při takové výživě a rodinných dispozicích si Lilly patrně zadělává na pěkné problémy už v nedaleké budoucnosti. Zatím je ale naprosto spokojená jak se svou postavou, tak i se svými hranolky a kečupem.