ÚDĚL MŮJ

Tvý oči najdu vždycky,

i kdybych nechtěl stokrát.

Dvě pasti a dvě klícky

o který bych se okrad.

Ozvala se mi láska.

Já jí telefon nedal.

Spojení chrčí, praská.

Kdo ví proč jsem to zvedal...

R: Úděl můj je děvka v Tobě

     tý se snad nikdy nezbavím,

     neboť vás je příliš mnoho,    to já vím.

     Mám vás rád tak nějak obě,

     jen jednu někdy nezdravím.

    Jenže jak kdy a jak kterou..     já nevím...

Tvý tělo je mým křížem,

sám jsem se na něj přibil.

Můj život s Tvým je sklížen

už navždy, jak jsem slíbil.  

Schovám si střípky smíchu

co jsem Ti v noci uzmul.

I poslední závan hříchu,

než jsem Ti na břichu usnul

R:

Po slzách stéká svíce,

     pálím ji za svou duši.

          Které z vás je kdy více

               málokdy byť jen tuším...

R:

R: ...do ztracena