Záchvěvy

Po neutěšených žárech
a srpnové předlouhé melancholii
neochvějně jsi dorazila
na práh svého povědomí o světě

neztratila ses ani v průtržích hlasů
ani ve skulinách vlastního vědomí
ani když se slunce v pátečním ránu
rozteklo po zdech

pro mnoho věcí
mělas tak velké pochopení

nemusela ses zříkat svobody
ani jít hluboko do niter lidí

ty zámky byly už dávno porušeny

a ty jsi přesto přišla...

sama; bez ptaní; s prázdnýma rukama;
pohladilas ty rozkošatěné šrámy
vyslechlas jejich ticho ve tvářích
a šla dál

až sem mi má paměť slouží; nejsem si jistý-
 

Během poledne vyměnilas mou osobnost
vyměnilas mé záchvěvy vzpomínek na to, co bylo

o příštím slunovratu to bude více než rok

Jsem ti vděčný za tolik proměn
které dokážeš svou náklonností
přetvářet v ty nesmírně cenné artefakty lidství
že ani nevím- jak ti mám za něco tak úžasného

vůbec poděkovat