Cestou do Hradce Králové

V Lysé nad Labem se odnikud ozval trampský smích. Trampský smích je jiný: je sycený lacinou paštikou, navlhlým chlebem a nedělním pudinkem za odměnu.

Projíždíme Kostomlaty a střídají se vůně: seno, houby, hnůj, tér. Kdo tu kdy mlátil kosti? Morek necítit.

U Kamenného Zboží je krajina jak z obrazů Jana Zrzavého. Kužely, jehlany a koule stromů ustupují do dálky. Chybí tu jen starý muž s čepičkou a jeho snoubenka Kleopatra.

Míjíme veřejnou jídelnu u Nymburské fabriky. Vcelku hladoví.

Jak se žije v panelovém domě u nádraží v Chlumci nad Cidlinou? No co, v neděli večer věší se prádlo na balkóně, a pak, dost možná, miluje se pod peřinou. V tom Chlumci nad Cidlinou.

Před Hradcem Králové lidé v zahradní kolonii těší se z teplé srpnové noci. Jsou královsky naladěni.

A pak, v cíli, v osamělé hotelové koupelně - mýdlo JARO. Poezie vetřená do kůže.