Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKopřivy
Výběr: kafka
16. 11. 2001
12
0
2616
Autor
Petula
Kopřivy
Je to kraj nehostinný,
lesy jsou stinné
a vlhké jsou nivy.
Cest není,
zarostly mlázím.
U sešlých hřbitůvků
vesničky schází,
co dřív jim život daly.
Však nezapře ten kraj,
že někdy bylo jinak.
Pahrbky domů,
co tlí v svých rozvalinách,
kopřivy halí.
A to měj na paměti!
Kde člověk jednou sídlil
a místo opustil…
Tam,
na troskách lidské změti
kopřivy teskní palčivé rekviem…
A není nikdo, kdo by odpustil!
a Meergart znáš? Jako by ses tam toulala... v kraji šumném... a já jsem zrovna nedávno v krušném kraji objevila zídky a zdi listím zasypané uprostřed lesa....
TheLostDog
04. 01. 2002
No, Fundo, problém je v tom, že ty procesy, co si berou dříve osídlený kus krajiny zpět nejsou až tak příliš sukcesní...
Nejde o návrat k přirozenému biotopu, ale o jakési vítězství rumištních společenstev. V tom plevelu – kopřivách, andělice, pelyňku, lopuší a zdivočelé trávě, v houštinách černého bezu se přirozená obnova původních společenstev podhůří moc nedaří. Bylinné patro je velmi chudé a změnou složení půdy je podporován vzrůst buřiny, která pak zaschne a vysokými nánosy této stařiny se rok co rok stav konzervuje...
Dokud se půda nevyčerpá, rostou kopřivy, pak to vše zastíní černý bez a chebdí... Tito dva nevítaní poutníci pak pronikají i do okolních lesů a ničí dříve rozmanitý podrost.
Atrofuje hájní květena a následně i podhoubí, ubývá rozmanitosti flóry i fauny, stromy neprosperují...
Návrat z "kulturní" krajiny k "divoké" je velmi dlouhodobá a dosti bolestná záležitost. Především tam, kde byla půda zúrodněna či, naopak, ochuzena či znečištěna. A to je po lidské činnosti skoro všude...
Promiň, že jsem se tak rozepsala, já vím, že na to máš vzdělání a jistě mne dokážeš utlouct argumentu, ale já ty "přírodě navrácené" kusy země znám z osobního kontaktu už roky. Jsou smutné a neutěšené. K divoké přírodě mají stále dost daleko....
Nevím, zda jsem stvořila takovou báseň, jak píšeš, v každém případě Ti děkuji za nápad s návratem k přírodě... ;o)
Děkuji Vám všem za vlídné i kritické přijetí. Vaše ░▒▓-_-▓▒░ Petula
Nevím, zda jsem stvořila takovou báseň, jak píšeš, v každém případě Ti děkuji za nápad s návratem k přírodě... ;o)
Děkuji Vám všem za vlídné i kritické přijetí. Vaše ░▒▓-_-▓▒░ Petula
Teda tady se člověk dozví věcí ... že by se Písmák přesouval do "vědecké roviny"? :o)))
Já osobně bych v těchto místech asi nalezl pocit štěstí, neboť miluji stiné lesy a sukcesní procesy beroucí si zpět to co jim člověk vzal.
Ale mně si nevšímej a věř, že jsi stvořil krásnou báseň.
*
jo, je to hluboky, smutny, chytlavy...ale umis lip, urcite to dobre vis...tahle atmosfera je moc povedena, ale jen zlomek ty, ktera je hmatat v jinych tvych basnich...
Vážně moc pěkný, akorát to v člověku moc dlouho nezůstane ... snad aby to mohlo letět za někým jiným ...
*!
...tak tenhle typ Tvých básniček, tolik láskyplnných a pokorných, mám strašně moc ráda!
*o*
tohle se mi líbí na to podobné téma víc, ale taky bez tipu... závěr (poslední čtyři verše) se mi ale líbí... (btw je tohle námět, ke kterému se taky pořád vracím, ale pořád neúspěšně, zatím jsem ho nechytil...)
Petulo, tohle mě chytilo za srdce. Už úvodní dvojice zdánlivě spřízněných slov nehostinný-stinné. "Kopřivy teskní palčivé rekviem" - opravdu nádherné hraní s češtinou. Jazyk - nástroj básníka - sis ochočila jedinečně!
TIP