I já děkuji za milé zastavení!
:-) poslední reakce super!!
mi vždy vaše verše přivedou mrazení, výčitky svědomí, ale nehledajíc si po nich obhajobu sama sebe, o to horší :-) a Marii, nějak jsem k ni nenašla cestu, přesto tolik bolesti lidským tělem musela snést,...Nerudova Balada Pašijova, tolik si neuvědomuji bolest, co matka má prožít, a je to podle této balady největší muka...možná až budu matkou, mi to dojde...ale nyní už utíkám
mlčení je někdy to nejlepší, co můžeme :-)
Děkuji
Souhlasím s tebou, jak co se týká devalvace pojmů, tak i toho, že příklady "táhnou" více, než slova. Ale právě na příkladě světců, které uvádíš, je přece krásně vidět, jak v jejich životě působí Boží milost, která se v míře nejvyšší uskutečňuje v Kristu. Latinsky se "milost" řekně "gratia" - je to dar nám zdarma daný, bez naší zásluhy. V církevní slovanštině se "milost" řekně "blahodať" - je to dar blaženosti.
Ty říkáš Boží milost. Přiznám se, že toto "verbum cordis" je pro mě těžce proniknutelné. Čemu ale myslím dokážu rozumět jsou příklady: Kristus, životy svatých, jejich skutky, upřímnost prvních křesťané v Římě, až nadskutečný příklad sv. Františka z Assisi, příběh sv. Jeronýma a dalších. Nejen literatura, ale taky výtvarné umění mě o tom vždy krásně poučí.
Jak dnes devalvovaly pojmy jako třeba upřímnost (Grossovy plakáty) či umění (konceptuální nesmysly) mě zneklidňuje.
K tomu jako kněz musím dodat jen to, že kdyby člověk uměl vždycky dokonale vlastními silami ovládat svou vůli, nepotřeboval by Boží milost.
jen kdyby člověk vždycky uměl ovládnout tu svou - vůli (vůli v schopenhauerovském smyslu).
To je velmi moudré, zdá se, že Schopenhauer věděl, odkud čerpat.
Schopenhauer v jednom z textů připomněl staré arabské přísloví: Klid vyrůstá jako ovoce na stromě mlčení.
Možná, že tu "nadřazenou vědoucnost" navozuje užití rozkazovacího způsobu ("mlč") ve druhé osobě ("věř"), každopádně nebyl to záměr. Necítím se být ani nadřazeným ani vědoucím. Učím se pokoře. Jde to ztuha...
Domnívám se, že mlčet a spočinout v b-žském tichu jsou odlišné věci.
Text jako takový mě neoslovuje použitým jazykem ani jakousi lehce nadřazenou 'vědoucností', kterou tam cítím - snad je to jen můj dojem, nevím.
Někdy spíš mívám pocit, že to my lidé nedáváme Bohu žádný prostor... Sami jsme si svůj prostor vykřičeli a vydobili, ale teď jsme překvapení, že je prázdný... Měj se hezky a díky za zastavení!
možná..přinejmenší ho neotravuju věčným voláním do nebe:)) Mně se líbí myšlenka "Boha", jakožto něčeho, v co věříme..to klasické církevní pojetí, je pro mě právě jaksi fanatické, neponechávající člověku žádný prostor..
Já myslím, že Bůh má skeptiky rád, určitě jsou mu milejší, než fanatici.
První dvě sloky se mi líbily moc, dál už to mně osobně moc neříká, jsem zkrátka boží skeptik...ačkoliv napsané je to nápaditě
Písmák