Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAž číšník sečte život na účtence
Autor
mperdik
A tak mi odpusťte pane Majakovský
že básníci
co chtěli stavět mosty
okovy mají místo díků
verše mé kulhají
s hrby otazníků
cizincem ve svém městě
úředně nežádoucí
supi už krouží
z radnice vyjí vlci
a mé útěky
mají boreliózu
ušetřte pathosu
své chamtivé kapsy
mou duši zaprodanou
co chtěla by průstřel
čistou ranou
téhle té ruské rulety
chci platit za své úlety
až sečte číšník
život na účtence
to co jste mi připsali
platit se mi nechce
v té mé opilosti
životem
po tobě malá teskním
za plotem
mých angolským pochodů smrti
mám letargii
z procitnutí
tvých veršů
jež dorůstají do mých stop
a z obratností antilop
před chřtánem lva jež řvoucí
mé bezesné noci
tesklivého milování
a cizí mámy
děti ukládají
do kolébek s baldachýny
kulhavé rýmy
když nahé sténaly slastí
sevřely pasti těla křepelek
a není lék ani vystřízlivění
protože souznění
je Labutí píseň
a žízeň
dostihne karavany bez studen
jenom tak blafuji
při pokru s životem
kde o všechno jde
a o nic
a jako panic
který zamilován
hned na souboj jde se sokem
brodím se životem
a přece jako Puškin umírám
láska je náboj zbraně
samý šrám
mé srdce
ta plechovka na střelnici
to obstoupili mne loupežníci
obelstily vnady krásných dam
a pro svou slabost umírám
na poli souboje
gauči bez sekundantů
vášeň mne spaluje
vraždí pach dezodorantů
se směsicí vůně tvého těla
má cela
plná vzpomínek
a není lék
jen počítání kroků
přibývá roků
v koruně stromu
v němž usídlili se ptácí
rána už tak nekrvácí
vyčichla prostěradla milenců
a z kojenců se stali muži
jež tasí meče
při souloži
nejistě šeptají veršů rzi
udatní rytíři
jak listy ve větru se chvějí
a z mé cely
vylétly mouchy
opilé podzimem
své sny že dožijem
vsázely se se mnou
nic nevědouce o mrazu
má láska
popruh z provazů
padáková šňůra
smyčka nad propadlištěm
od kolébky pískovištěm
až k moudrým starcům
k asketům mé kroky kráčí
tvé stehna od bodláčí
jsem ošetřoval vonnou mastí
má můza
umí sténat
slastí
bere si rozum bez zeptání
a vábí na své milování
a rány léčí jitrocel
a z mých cel
udělali doživotí
šermíře nutí
zasunout meče
do pochev
slavičí zpěv
kanonáda
kopretina
má či nemá ráda?