Pobryndaná

Poblíže městečka,

vprostřed krásné Moravy,

se zrodila dcérečka.

Tož, pijme na zdraví!

Jako tři sudičky

přiopilí strýcové

s červení pod víčky

a lahví broskvové

veští jí z ručičky:

“Skvělého muže,

velký prsa i dům

a každý den růže,

co klíč k pokladům.”

“Daj´mi do vínku

slova nalhávaná,

vtom upustí sklinku

- jsem pobryndaná.”

V sukni už, bez plínek,

bláznivá a marnivá,

jen píseň maminek

v uších jí doznívá.

Uprostřed té písně

hřebec se k ní připlete

- zatoužil po klisně

s tváří dítěte.

Hned jí srdce poplete.

“Hladí mě jemně

první můj milenec.

Za chvíli je ve mně,

kašlu vám na věnec.

V trávě jsem hravě

poprvé vydaná,

pak mám zmatek v hlavě

- jsem pobryndaná”

Přišlo jí předraze

to princátko z pohádek,

když z ,Miluji´je jen fráze

vrytá do hádek.

Já jsem s ní ztroskotal

na opuštěném ostrově.

Anděl nám rozmotal

naše křídla bláhově.

Hned jsme vzlétli hladově.

“Jsi blázen a snílek,

spíš než kluk z obrázků.

Dost bylo vzpomínek,

mám chuť na lásku.

Po červeném víně

ti zpívám: ,Naná´

- jsem pobryndaná.

A mám touhu v klíně

- jsem pobryndaná.

A mám touhu v klíně.

Naná na na ná.”