Poklad na Stříbrném jezeře

"Bledé tváře nechť se vzdají, jsou obklíčeny!"

"Co jsme Utahům udělali, že nás napadají?"

"Vy zničit naše vesnice a zabít mnoho žena, dítě a stařec, když my jít lovit bizon!"

"Pěkně kecáš, to byl někdo jinej!"

"Proč teda vy střílet na my?"

"Musili jsme se bránit, když nás vaši bojovníci napadli!"

"A proč Old Shatterhand říkat grupa svůj přítel: Vy střílet indián hlava nebo srdce? Proč ne střílet kůň?!"

"Protože mý kámoši maj' většinou karabiny ráže .38 Special. To koně nezastaví. Moje Kouzelná puška je sice v pětačtyřicítce, ale i to je na koně málo..."

"Tak proč Old Shatterhand nebylo použito puška Medvědobijka?!"

"Jo, to by vám toho koně pod prdelí ustřelilo jako shnilou jahodu. Ale víš vůbec, kolik stojí taková dvacetimilimetrová patrona do Lahti?! Je to víc, než vydělá váš kmen za celej rok!"

"Jak vědět, kolik my mít za rok?"

"Vím, že Utahové jsou pracovitý národ. Každou chvíli ale tancujete, něco slavíte a tak podobně... Někdy se zase perete se sousedním kmenem a pak spolu kouříte Dýmku míru. Potom jste "zhulený" a to se pak taky pracovat nedá. Jindy vypijete moc vohnivý vody a následně chodíte bělochům krást koně. Plně chápu, že Utahům na práci čas prostě nezbyde...!"

"Uf..." Indián se na víc nezmohl. Žádná bledá tvář ještě indiánskou mentalitu pochopit nedokázala... "Vy jít s my do u nás vesnice a tam podrobit rozsudek starší dědek! Souhlas?" pravil nakonec...

"Souhlas. Akorát si necháme zbraně. Je nám totiž jedno, jestli vás postřílíme tady, nebo až tam! Taky souhlas?"

"Howgh!"

"Cože?! Hovno? No počkej, já ti to spočtu!"

"Já říkat, že uf!"

Dorazili do vesnice krátce po východu slunce. "Vy zůstat tu a čekat. My rozhodnout, až stín dotknout kopí!"

"Podle zbraňařský terminologie je to voštěp!"

"Ať si dá bledá tvář pozor na jazyk!"

"A ty se běž zase vycpat! Třeba tě někde vezmou do muzea!"

Indiáni se odebrali do poradního stanu. Ozýval se odtud hlasitý smích a táborem se nesl zápach spálené marihuany. Asi pro případ zakopání "Válečné sekery" testovali svojí Dýmku míru... Droga jim zřejmě sebrala pojem o čase, takže ze stanu vylezli až odpoledne. Po chvíli se připotácel nějaký nafetovaný indián oblečený do medvědí kůže. Ač to byla originální velikost, bylo mu to zjevně malé...

"To bude asi kouzelník a na kouzla jsem zvědavý!" pravil Castepool.

"Jsou bledé tváře ochotny přijmout rozsudek?" zeptal se onen zajímavý člověk.

"Ano!"

"Nejvíc nejstatečnější možnost bojovat a zachránit sám i kámoš!"

"Beru! A jaké jsou zbraně?" otázal se Old Shatterhand.

"Tomahawk a nůž!"

"A kdo je mým protivníkem...?"

"Velký Vlk!"

"Nemám problém. Jen se napřed musim... Jen se chci pomodlit ke svým předkům. Můžu?"

"Umožněno!"

Zatímco se Velký Vlk odebral k totemu otců svých praotců, aby poprosil Velkého Ducha o vítězství v následujícím boji, Old Shatterhand zaplul do nejbližšího křoví... Začaly se odtud ozývat podezřelé zvuky, které nikterak nepřipomínaly modlení. Okolo stojící indiáni nedůvěřivě mířili na křoví svými luky a šípy. Po zhruba dvaceti minutách Old Shatterhand vylezl ven. Zapnul si opasek, povytáhl kalhoty a tvářil se spokojeně... Jeho soupeř už na něj čekal.

"Dokázat bledá tvář toto?!" pravil Velký Vlk a zdvihl  bezmála čtvrttunový balvan.

"No jasně! A rupne mi v zádech! Nech si kecy na koledu a radši pojď bojovat!!! A ten šutr dej někam stranou, aby nám v boji nepřekážel..."

"Má bledá tvář vlastní svoje tomahawk a nůž?"

"Jasněže mám!" pravil Oldřich Šetrný a přistoupil ke svému koni. Odvázal jakési dva předměty, které byly pečlivě zabaleny do bizoní kůže. Položil je na zem. Pak začal uvolňovat řemeny, kterými byly tyto balíky svázány. Nikdo nedočkavostí ani nedýchal. Dokonce ani Vinnetou netušil, co je uvnitř. "Tak tohle je můj nůž!" pravil Starý Shatterhand a škubl za okraj kůže. Odtud se vysypal obouruční meč. "A tohle..." Pomalu rozvazoval i druhý balík. Byl nejméně deset stop dlouhý... Všichni s napětím očekávali, co tam bude. "Tak tohle je můj tomahawk!" řekl a ukázal na halapartnu.

"Uf, uf, to já nikdy vůbec neviděno, tak velká tomahawk!"

"Taky mám ještě pár střel s plochou dráhou letu BGM-109. Můžu si půjčit váš vohníček? Pošlu jednomu chlápkovi kouřovejma signálama souřadnice vaší vesnice a do půl hodiny to tu máte! Mám to nějakejch pět set mil daleko... Tomahawk jak Tomahawk! Nebo jestli jseš srab, tak si to můžem dát s jinejma zbraněma... Umíš střílet?"

"Já být nejvíc nejlepší střílet!"

"Fajn, tak to dáme na pušky!" pravil Old Shatterhand. "Dojdi si pro zbraň a připrav se!" Po těchto slovech nacvičeným pohybem vyměnil u svého Tompsona dvacetiraný segmentový zásobník za bubnový na sto patron. Natáhl závěr, pojistku přesunul do polohy "zajištěno" a Kouzelnou pušku položil na bizoní kůži, kde byla dříve uložena halapartna. Pak došel ke svému koni a odepnul velké kožené pouzdro. Ač byl postavy statné a v Roswellu pravidelně chodil do posilovny, toto břemeno s ním docela dost házelo. Nakonec onen předmět přecejen donesl až na místo a z onoho velikého pouzdra vyndal svojí Medvědobijku. Žádného medvěda sice ještě neskolila, ale díky svému výkonu by ostudu neudělala ani v Jurském parku. Lahti je totiž nejúčinější protitanková puška všech dob...

"Uf..." vydechl udiveně jeden z indiánů. "Proto my myslet, že na ten kůň jet tak pět-šest bojovník, když my stopovat."

"Pravidla vpodstatě nejsou. Budem na sebe střílet ze vzdálenosti jedné míle. Kdo netrefí, může jít blíž..." navrhl Olda, zatímco se oblékal do neprůstřelné vesty.

"Já proti! Moje puška stará. Patřit otec, otec, můj otec. Já začít nabíjet, když slunce začít vidět a přestat nabíjet, když slunce nacházet se nad hlava! Já střílet dobrý, ale puška střílet špatný. Já na pár krok netrefit ani vrata do teepee náš kouzelník Vyžraný Medvěd!"

"Podle toho křesadlovýho zámku bych usuzoval, že s tim po sobě stříleli ještě Angličáci s Žabožroutama..."

"Já fakt dobrý, ale tohle fakt ne dobrý!"

"Srabe!!!"

"Umí Velký Vlk pít ohnivou vodu?" vložil se do věci Vinnetou.

"Já velmi dobrý, já pít od ráno do večer!" odvětil indián pyšně a poplácal se po rameni. "Já pít dokonce i tehdy, když muset uprostřed noc jít dovnitř uprostřed prérie!"

"Že chodíte do prérie? Chodíte chcát za stan. Je to tu cejtit!"

"My taky pak často stěhovat, když tu moc dlouho smrdět..."

"Může tedy Velký Vlk dát s mým bílým bratrem souboj v pití ohnivé vody?" přerušil jejich hovor Vinnetou.

"Já pro! Já ale nemít ohnivá voda. Já poslat moje sqwav do velká vesnice bledá tvář dát sušená bylina do Léčiva a.s., aby dostat to, čemu bledá tvář říkat peníze. Pak za věc peníze vyměnit ohnivá voda. Přinést ale, až slunce nevidět...!"

"To neva, mám svojí vlastní. Chlastal's někdy slivku?"

"Já nerozumět..."

"Slivovice se vyrábí ze švestek. Mám to vod dědy bratra zetě mý nevlastní tetičky z druhýho kolene. Žije na Moravě a dvakrát do roka mi to posílá. Většinou na svátek Karla a na prvního máje..."

"I tak já nerozumět..."

"Morava je jakási malá vesnice za Velkou louží... Je to tak čtyřicet až šedesát dnů plavby velkou kánoí nás bílejch. Podle toho, jak fouká vítr..."

Indián se zatvářil nechápavě. Old Shatterhand se podíval na Vinnetoua. Ten jen pokrčil rameny. Olda se nachvilku zamyslel. "To je tolik dní!" pravil a ukázal deset prstů. Uvědomil si totiž, že indiáni umí počítat maximálně do deseti. Pouze největší intelektuál kmene Utahů, Divná ruka, uměl napočítat do jedenácti. Na levé ruce měl totiž šest prstů. Ze všech indiánů byl tedy nejlepším počtářem Vinnetou, který uměl napočítat do dvaceti. Vděčil za to bílému učiteli Apačů, Kheki-petrovi. Předtím si ovšem vždy musel sundat mokasíny...

"Neřečnit a jít na věc!" s neurčitým gestem prohlásil Velký vlk. Evidentně už měl "žízeň".

"Castlepoole, dej nám dva hrnky!"

"Ale sire, je teprve krátce po poledni, na čaj o páté je ještě brzy...!"

"Splň rozkaz! Je to na tu slivovici!"

"Hned to bude, sire..."

Old Shatterhand došel ke svému koni a ze sedlové brašny vyndal lahev. Pak se vrátil zpět. "A tohle je jako co?!" zeptal se Castlepoola.

"Ta velká konvice je, prosím pěkně, na čaj a ta menší je na mléko!"

"Jseš vůl! Řikal jsem, že to chci na tu slivovici!!!"

"Aha, tak to jsem nevěděl..."

Old Shatterhand naplnil šálky zhruba do poloviny. V každém bylo asi tak půl deci. "Jdem na věc...!" vybídl svého soupeře a postavil šálky vedle sebe. Pak protivníkovi pokynul, aby si vybral. Velký Vlk váhavě uchopil jeden z hrnků. Olda Držgrešle popadl druhý hrnek a kopl to do sebe. Pak si znovu dolil a vyzývavě pohlédl na svého soka. Ten se neměl k činu.

"Jestli neprokážeš víc odvahy, budou se ti smát!"

"Až bude tvůj skalp viset na mém opasku, řeknou, že patřil zbabělci!"

"Tak chlastej!!!"

Indián trošku upil. Pak pomalu položil svůj šálek na bizoní kůži. Poté zbledl tak, že by mu jeho barvu záviděl i Bílý otec ve Washingtonu. Jeho pohled se stal skelným. Následně obrátil oči v sloup a padl na znak.

"Kdo je tedy vítěz?" pravil Old Shatterhand a kopl do sebe svůj šálek. "Jeho skalp patří mě, ale já ho nechci! Nerad bych chytil svrab a blechy!" řekl a dopil i šálek svého soupeře. "Castlepoole, ukliď ten bordel, pojedem..."  Poté se obrátil k okolo stojícím indiánům. "Velký Vlk není mrtev, pouze spí!" suše informoval. Došel ke svému koni, napil se přímo z lahve a lahev zastrčil vzadu za opasek. Strčil nohu do třmenu. Pak se otočil a podíval se na bezvládně ležící tělo svého nepřítele. Zřejmě s ním pohl soucit. Vyndal tedy nohu ze třmenu a vytáhl nějaký předmět ze sedlové brašny. "Hej, ty tam... No, ty v tý maškarádě!" ukázal na kouzelníka. Ten za použití svého legračního tanečního kroku ihned přiběhl. "Tohle mu dej, až se probere!"

"A to být jako co?!"

"Speciální medicína. Ve vesnici Morava se to používá už stovky let. Kyselý vokurky..."

"Já nevěřit bledá tvář!"

"Tak čum, vole! Tumáš, podrž..." strčil kouzelníkovi do ruky víko od sklenice. Pak vytáhl jednu z okurek a zakousnul se do ní.

"Já stejně nevěřila!"

"Tak na nějakou ukaž!"

"Tento!!!"

Olda se zahryzl do určené okurky.

"Já tedy teď už potom celkem věřit!"

"Fajn. Jednu si ale vezmu s sebou na cestu!" Shatterhand vylovil z láku okurku, strčil si jí za ucho a vyšvihl se na svého koně. "A teď zmiz!" Kouzelník odtančil... "No a konečně můžem jet k tomu posranýmu jezeru!" mávl rukou někam do neurčita, vytáhl zpoza opasku lahev, dopil zbytek, prázdnou lahev hodil kamsi za sebe a pobídl koně. Skupina vyjela do prérie a po pár minutách se ztratila z dohledu.

Po několika dnech se dostali ke Stříbrnému jezeru. Vinnetou s Old Shatterhandem se na voru přepravili na jeho druhou stranu. Našli tam poklad. Poté přepluli zpátky a trvrdili, že žádnej poklad nenašli. Všichni se pak vydali k domovu. Bílý a rudý bratr se následně po několika dnech vrátili a poklad vyzvedli. Vinnetou si nárokoval šedesát procent kvůli údajnému manipulačnímu poplatku. Old Shatterhand bohužel musel souhlasit, protože bez pomoci Apačů by sám poklad do civilizace dopravit nedokázal. Aspoň tedy bráchu natáhnul při jeho prodeji.

Bandité se k jezeru nikdy nedostali. Plán sice říkal "kolem Padajících vod", avšak neudával směr. Fred tedy už u támhletoho stromu něvěděl, kudy dál. Proto ho na tom stromě oběsili a s jeho holkou si dělali, co chtěli...

Old Shatterhand se odstěhoval na sever, kde si za získané peníze koupil důl na zlato. Protože byl vzdělaný, neboť měl dvě vysoké školy, tak při těžbě používal tehdy nestardandní metody zpracování zlatonosných rud. Kyanidem brzo zničil veškerý život v řece Yukon. Za utržené peníze zkupoval další doly a nedlouho poté se mu s pomocí kyanidu a rtuti podařilo zničit celý ekosystém na Aljašce a ve velké části Kanady. Proti celé věci sice protestoval jistý Steven Seagal, avšak po zásahu Medvědobijkou do hlavy si to zbytky jeho mozku velmi rychle rozmyslely... Politici byli uplacení, takže tomu pouze nadšeně tleskali...

Vinnetou si za svůj podíl rozjel výnosný byznys s drogami. Obchodoval hlavně s marihuanou, kokainem a halucinogeními kaktusy. Záhy extrémně zbohatl a začal v rezervacích budovat železnici. Brzy se rezervace staly místy s nejhustší železniční sítí v celém tehdejším světě. Indiáni se od rána do večera vozili vláčkem a v opilosti pak z oken stříleli po všem, co se hnulo, ačkoliv neměli hlad. Do pěti let v Americe nezbyl ani jeden bizon...

Taky si založil kouřově-signální síť "smokenet". Indiáni po tý síti začali pařit "Člověče, nezlob se", následkem čehož byly ve všech rezervacích vykáceny lesy, vymýcena křoviska a vytrhána všechna tráva. Rezervace se proměnily na měsíční krajinu. V  závěru se dokonce i sušený indiánský trus vyvažoval zlatem...