Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Na cestě

07. 10. 2010
2
5
754
Autor
Kaja.darlie

Jestli vám název něco připomíná, tak to není ono...

Blížilo se poledne. V lidských rodinách to byl čas oběda, ale v Lese to byla doba, jako kterákoliv jiná. A právě tehdy zasněženým Lesem kráčela dívka. Postupovala velmi pomalu. Zmrzlý sníh ji nedokázal unést a ona se propadala místy až po kolena. V dálce před ní se metodicky pohyboval černý bod – pes. Jednalo se spíše o plemeno ovčácké než lovecké, přesto se držel stopy drobné zvěře. Tu a tam dokonce vyplašil nějakého zajíce. Ušák prudce vyrazil a pes ho chvíli pronásledoval, ale v nerovném zápase neměl žádné šance ho dohonit. Místy byl Lesní terén tak neprostupný, že i psovi dělalo potíže jít dále. Tu ho dívka obvykle dohnala a bylo na ní, aby vybrala nejsnadnější cestu. Byl to však pes, kdo znal směr a cíl cesty.

Smrákalo se. Díky zimě a hustému Lesu poměrně brzy. Dívka a pes se proto zastavili u přelomené borovice. Zde dívka vyrobila provizorní příbytek a rozdělala oheň. Pak rozehřála trochu sněhu a uvařila hustou polévku. Většinu horké hmoty nejprve nalila do termosky. Jejich zítřejší jídlo. Zbytek pak rozdělila mezi sebe a psa. Celý večerní rituál proběhl v naprosté tichosti. Dívka neměla potřebu mluvit a pes zase štěkotem nechtěl upozornit ostatní obyvatelé Lesa.

Ráno se oba budili brzy. Dívka oběma nalila trochu včerejší polévky a poté vyrazili. Náhle se zvedla mlha a posléze se k ní přidal i vítr a hustý sníh. Dívce a psu se šlo teď mnohem hůře. Dívka přesto v duchu děkovala Lesu za tu trochu ochrany, kterou jim poskytoval. Avšak když nečas neustupoval, začaly jim docházet síly. Šli teď prakticky bok po boku. Tu dívka zašeptala, že už nemůže a svezla se do závěje. Pes jí začal olizovat obličej, aby ji přinutil jít dál. Naštěstí se mu to povedlo a přesvědčil dívku, aby se doplazila aspoň na nejbližší trochu kryté místo. Zde společně bouři přečkali. A tak to šlo den za dnem. Jen s tím rozdílem, že sil i zásob ubývalo. Dívka pomalu začala ztrácet přesvědčení o smyslu této cesty.

Jednou k večeru se Dívka rozhodla postavit tábořiště o trochu dříve než obvykle. Pes jí to však nedovolil. Neustále pobíhal kolem a nutil ji jít dál. Totéž se opakovalo i po soumraku. Dívka se zlobila. Nechtělo se jí však přijít o svého jediného přítele a navíc věděla, že bez něj v Lese zahyne. Šla tedy dále za ním. Pes se prodíral mezi spadlými stromy i zasněženými keři. Dokonce trochu kňučel, aby dívku popohnal k většímu úsilí. Tu se zastavil, aby ho dívka došla. Před nimi se otevírala mýtina. Střed Lesa s jediným prastarým dubem. A pod ním, na z paty stromu vytesaném trůně, seděl on. Král. Její otec. Dívka konečně splnila svůj úkol. Začal nový čas našich světů.


5 názorů

Kaja.darlie
09. 10. 2010
Dát tip
Jsem ráda, že se vám před očima odvíjel film. Takhle jsem tohle vnímala já a šlo jen o to to dostat na papír. Možná proto tam trochu skáče čas. Na začátku nění kam spěchat a najednou mi děj začne až nepříjemně pospíchat. Vím o tom. Možná je to tím, že jakmile ho hnedka nezapíšu, tak si postavy dělají co chtějí (obvykle to co nechci já). Mno a plemena - to už je taková kynologická úchylka :-D Díky všem

Nicollette
07. 10. 2010
Dát tip
Pokud to mám brát jako samostatnou povídku, vidím tam trochu problém s časem... pokud je to jako úvod k nějaké novele nebo próze na pokračování a měla bych to brát jako legendické vyprávění (dejme tomu), pak je ta časovost docela přijatelná.. Nejdřív dívka jde... Jde Lesem a trvá docela dlouho než mine den, věnuješ té době celý odstavec. Pak je další odstavec jen o večeři a od té chvíle příliš zrychluješ.. trvá ti tři řádky než se dívka sesune k zemi vyčerpáním poté, co jde min. půl dne, to je na mě trochu uhnané a dala bych tomu víc prostoru.. a dál už píšeš jen, že šel den za dnem :) a korunuješ to školáckým úvodem "Jednou k večeru.." - kolik doby uplynulo než nastalo "jednou k večeru"? :) Větší razanci by vyprávění mělo, kdyby se ta časovost zharmonizovala, protože jak už někdo řekl - opravdu je to spíše prozaická miniatura a ta musí mít logická pravidla.. Kdybych to měla brát třeba jako legendu, jako vyprávění, které začíná knihu, pak by mi ani nevadilo "Jednou k večeru" nebo "den za dnem" - v legendách ten čas taky docela skáče... Tohle si příště rozmysli. Rozhodně neděláš chybu, kterou by neudělal nikdo jiný před tebou. Každý povídkář na tomhle ze začátku vyhasínal - u tebe je to akorát o to zjevnější, že text je tak krátký. A je pravda, že mně běžel taky chvilku před očima film - sloh je tedy dobrý. Ale logika příběhu jako celku je ještě taková.. v plínkách.. Plus ještě jedna věc - protože ten příběh má svým způsobem určité mýtické prvky, legendické nebo jak to chceš nazvat, opravdu nechápu, co tam má co dělat informace, jestli je pes ovčácký nebo lovecký :)) To už by bylo mnohem víc symbolické (a hodilo by se to) jestli je černý nebo bílý :))

Takové nenápadné, minimalistické a přesto (nebo možná proto) krásné a poetické. Na konci jsem si říkala, jestli teda opravdu někam dojde a vida, došla. Líbilo.

.. ´keruak´ nás ani na chvíli nenapad´..))

...to nám připomíná severskej, myslíme švédskej film, "Maja, dcera loupežníka"...ač není jedinej dialog, četlo se skvěle...dívku vedeš tím chladným světem uvěřitelně, chvilkama jako by nám před očima běžel opravdickej film.... ...kultivovaně podaný příběh s krásnou pointou. tipujeme !

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru