Zpověď hudebníka

Když ze školy jdu a prázdný byt tuším,

cítím, jak cosi mi pozvedá duši.

Najednou chvátám, vždyť přišel čas,

kdy musím nechat zaznít hudby hlas.

Se špunty v uších, pod postel sáhnu...

a už jí držím ... moji kytaru.

Plná je prachu a struny koroze, 

velice dlouho  ležela uboze.

Zda špunty těsní, znovu se přesvědčím,

v ten moment s chutí ve struny uhodím.

Se slzou v oku, se šťastnou tváří, 

musím se pochválit, jak se mi daří.

Sousedy učím, jak chválit Pána,

srdce mi plesá ... najednou rána!

Praskla struna!