DOPIS BEZ ZNÁMKY

Včera jsem vyhodil oblázky pro štěstí.

Ty z toho dřevěného klauna

s uštípnutým nosem,

v jehož tváři se zrcadlí

tíha snad celého světa.

Prostě jsem přestal na štěstí věřit,

však ten nahoře ví moc dobře proč,

a tak jsem dopil, co ještě zbylo,

vysypal kamínky do kapes

a vyrazil do skleněné podzimní noci

obdarovat spící město.

Pár jsem jich nechal na počmáraných zdech,

… musí se ale povyskočit …,

 další na parapetech domů

bez oken a dětského smíchu

a několik jsem schoval

na vrcholky žíznivých kašen.

Ten nejmenší a nejsilnější,

ten od tebe,

je v dlani sochy, která …

… ale to je vlastně jedno …

Pokud některý z nich najdete

a přinese Vám alespoň trošku toho prchavého štěstí,

pošlete mi,

prosím,

jeden letmý úsměv v dopise bez známky.

Adresu přeci znáte …

„U klauna s uštípnutým nosem“.